Radioterapie kolorektálního karcinomu a porovnání informovanosti nelékařského zdravotnického personálu a laické veřejnosti

Abstract

Bakalářská práce obsahuje v teoretické části obecné poznatky o kolorektálním karcinomu. Kolorektální karcinom je civilizační onemocnění a patří mezi nejčastější onkologické diagnózy ve vyspělých zemích. Incidence nádorů v České republice i v ostatních zemích stále narůstá. Potíže se objevují až při pokročilém onemocnění, proto je zde důležitá prevence. Ta je rozdělena na dvě části, primární a sekundární. Primární prevence zahrnuje zdravý životní styl. Patří sem pravidelný pohyb a vyvážená strava bohatá na vlákninu. Sekundární prevence zahrnuje screening bezpříznakových jedinců. V ČR jsou od roku 2000 pravidelně celoplošně sledováni přímí příbuzní nemocných a rizikoví jedinci (lidé nad 50 let věku). Do preventivních vyšetření patří hemokult, kolonoskopie, sigmoideoskopie, popř. virtuální CT kolonoskopie. Diagnostika CRC zahrnuje celkovou anamnézu pacienta, klinické a laboratorní vyšetření, radiodiagnostické zobrazovací techniky, ultrasonografii a kolonoskopii. Léčba se odvíjí od TNM klasifikace. Základní metodou je chirurgická léčba, která je doplňována onkologickou léčbou (chemoterapie, radioterapie, biologická léčba). V této práci je více rozvedena léčba zářením (radioterapie). V praktické části práce je popsán algoritmus léčby na onkologickém oddělení Nemocnice České Budějovice a.s., pro tuto část byly využity poznatky z praxe. Jedná se o týmovou práci, do níž je zapojena řada radiologických asistentů a fyziků, radiologických lékařů, chirurgů, gastroenterologů, psychologů ad. Dále byla využita data z tohoto oddělení pro porovnání nejčastěji užívaných poloh, technik a modalit léčby. Bylo porovnáno 118 pacientů, kteří prošli léčbou zářením v roce 2012 v této nemocnici. Na oddělení se nejčastěji využívá supinační poloha pro její reprodukovatelnost. Běžně se užívá technika BOX. Technika T se používá při překážce v léčbě technikou BOX. Lékaři v roce 2012 často využívali kombinací léčebných modalit radioterapie, chirurgie a chemoterapie. K bakalářské práci byl dále vytvořen dotazník zaměřený na informovanost nelékařských zdravotnických pracovníků a laické veřejnosti. Byl vyplněn 230 respondenty, 119 zdravotníky a 111 laiky. Informovanost obou skupin o kolorektálním karcinomu (CRC) není na předpokládané úrovni. Pojem kolorektální karcinom znalo 95 % zdravotníků a 37,8 % laiků. Polovina laiků neznala odpověď na otázku: ?Jakým potravinám byste se měli vyhýbat v rámci prevence kolorektálního karcinomu??. Ze zdravotnických pracovníků 27,4 % také neznalo tuto odpověď. Z dotazovaných uvedlo nejvíce osob za potraviny: červené maso a uzeniny. Pouze malé procento (8 % zdravotníků, 14,3 % laiků) uvedlo, že je důležité přijímat stravu s vyšším podílem vlákniny. V rámci primární prevence hraje vláknina nezastupitelnou roli. Proto byl očekáván v této oblasti lepší výsledek. Z řad laiků mnoho dotazovaných neznalo odpovědi ohledně preventivního vyšetření a léčby CRC. Odpovědi zdravotníků byly uspokojující, avšak s přihlédnutím na jejich vzdělání byly očekávány lepší výsledky. Veřejnost by měla být více informována v oblasti této problematiky. Informace by se měli dostávat k občanům formou přednášek, edukačních materiálů v čekárnách lékařů, časopisů, novin nebo formou televizního vysílání. Takovým způsobem by se měla dostat existence této nemoci do podvědomí veřejnosti a tak zvýšit zájem pro získávání informací. Nejdůležitější je v této problematice prevence. Pokud se lidé začínají zajímat o tuto nemoc, až je to aktuální u nich samotných nebo v jejich okolí, je většinou pozdě.