Trest domácího vězení jako forma nápravy pachatele

Abstract

Každé lidské společenství si v průběhu svého trvání vytváří systém reakcí na nežádoucí aktivity osob, které svým konáním narušují chod daného společenství a porušují normy a hodnoty společenství. Pohled na tyto reakce - tresty, se mění v průběhu času, ale i s přihlédnutím ke kultuře daného společenství, státu, a jeho přístupu k jednotlivci a jeho právům. Zatímco v dřívějších dobách, a v některých zemích ještě dnes, se tresty soustřeďují hlavně na primitivní tresty, jako jsou například amputace různých částí těla, civilizovaný svět se ubírá stále častěji, obzvláště v případě lehčího provinění, cestou trestů alternativních, mezi které patří právě i trest domácího vězení. V České republice je možno uložit trest domácího vězení teprve prvním rokem, ale v některých zemích je tento trest v různých variantách hojně využíván již řadu let (např. Itálie, USA, Německo a mnohé další). Tento trest by měl ulehčit přeplněným českým věznicím, týkal by se tisíců odsouzených ročně, a zároveň by měl být levnější i pro daňové poplatníky. Diplomová práce se zabývá, jak legislativním rámcem, do kterého je trest domácího vězení zasazen, tak i tím, jak tento trest pojaly různé státy, kde už je tento trest nějakou dobu zavede. Zároveň je v práci možné se dočíst i o úkolu Probační a mediační služby ČR. Teoretická část diplomové práce je pak rozdělena na dvě části - první se zabývá trestem obecně, druhá pak konkrétně trestem domácího vězení.