Zoorehabilitace a aktivity se zvířaty pro rozvoj osobnosti a prevenci socio-patologických jevů

Abstract

ABSTRAKT Zoorehabilitace je obor, který je teprve na počátku své existence. Ačkoliv o blahodárném vlivu zvířat lidstvo vědělo již od nepaměti. Myšlenka léčit pomocí zvířat pochází již z 18.století, kdy anglický lékař William Tuke prosazoval zvířata v nemocnicích pro choromyslné. Šlo především o psy, kozy a slepice. Předpokládal, že staráním se o zvířata, která jsou slabší než oni, se pacienti naučí sebekontrole. Svou roli sehrála zvířata i za druhé světové války, kdy byla dovážena do nemocnic pro raněné vojáky. Tím, že rozptýlila jejich chmurné myšlenky, působila pozitivně na jejich psychiku a zvyšovala naději na uzdravení. Výzkumy ukazují, že zvíře přímo ovlivňuje člověka v biopsychosociální rovině. Lidé, kteří vlastnili zvíře žili déle, než ti, kteří nikdy doma zvíře neměli. Kontakt se zvířetem, pokud je člověkem přijímán pozitivně, uklidňuje, zpomaluje tep a snižuje tlak, uvolňuje napětí, zprostředkovává komunikaci, kompenzuje chybějící schopnosti člověka. Teoretická část bakalářské práce je věnována vysvětlení pojmů používaných v zoorehabilitaci včetně nastínění dalších možností využití této rehabilitační techniky. Zvláštní pozornost je věnována možnosti využití zoorehabilitace jako metody prevence socio-patologických jevů. Hlavním cílem bakalářské práce je zmapovat možnosti zoorehabilitace a aktivit se zvířaty a nastínit možnosti jejího dalšího rozvoje a uplatnění, zvláště ve sféře prevence. Výstupem praktické části bakalářské práce jsou výsledky kvalitativního výzkumu, za použití metod analýzy dokumentů, sekundární analýzy dat, zúčastněného pozorování, polostandardizovaného rozhovoru a metody CAMI. Z výzkumu vyplynuly možné cesty využití této rehabilitační techniky pro rozvoj osobnosti i jako nenásilné a účinné metody v rámci prevence socio-patologických jevů.