Role sestry v neurologické ambulanci

Abstract

Sestra pracující v této ambulanci by měla vykonávat jak sesterské povinnosti, tak by měla zastávat určité role, a to například roli poskytovatelky ošetřovatelské péče, edukátorky, manažerky, výzkumnice, advokátky, nositelky změn, ale i mentorky. Jelikož onemocnění neurologické soustavy bývá závažné, měla by sestra dbát i na správnou komunikaci s pacientem. Je to právě sestra, která bývá první osobou, se kterou se pacient v ambulanci setkává.Teoretická část této bakalářské práce se zabývá právě rolemi sester, neurologickými onemocněními, vyšetřovacími metodami, potřebami pacientů, vztahem mezi sestrou a pacientem a úspěšnou komunikací.V praktické části jsme si stanovili dva cíle. Prvním cílem bylo zjistit role sestry v neurologické ambulanci. K tomuto cíli byla přiřazena výzkumná otázka - Jaké jsou role sestry v neurologické ambulanci? V druhém cíli jsme se věnovali zjišťování specifik komunikace s pacientem v neurologické ambulanci. Tento cíl jsme zjišťovali výzkumnou otázkou - Jaká jsou specifika komunikace s pacientem v neurologické ambulanci? Zvolili jsme formu kvalitativního výzkumného šetření. Ke zjištění údajů jsme použili polostrukturovaný rozhovor, který měl 27 otázek. Výzkum probíhal ve dvou nemocnicích Jihočeského kraje v druhé polovině května. Rozhovory jsme prováděli se čtyřmi sestrami z neurologických ambulancí. První dva rozhovory byly sepsány písemně, zbylé dva byly nahrány na diktafon, z nichž získané informace byly doslovně přepsány a za pomocí metody tužky a papíru zpracovány do kategorií.Z vypracovaných rozhovorů bylo vytvořeno devět kategorií. V první kategorii jsme se zaměřili na denní harmonogram sestry v neurologické ambulanci, při kterém bylo zjištěno, že sestry nejčastěji provádějí odběry biologického materiálu, pracují s dokumentací, vyřizují telefonáty, objednávají pacienty, provádějí dezinfekci povrchů, měří fyziologické funkce a především asistují lékaři. Dále jsme zjistili, že téměř všechny sestry jsou poskytovatelkou ošetřovatelské péče, edukátorkou, manažerkou, nicméně pouze jedna sestra uvedla zvládání všech rolí sestry, včetně advokátky a výzkumnice. Ve druhé kategorii jsme se zabývali vzděláváním sester, kde se ukázalo, že většina sester navštěvuje semináře a různé kurzy. Vzdělávají se především pomocí odborných časopisů a internetu. Ve třetí kategorii jsme se věnovali neurologickým chorobám, ve které jsme zpozorovali vědomosti sester. Všechny sestry se shodovaly v odpovědích, pouze nás zarazila jejich neodbornost (př. ,,takové to brnění prstů", místo ,,parestezie"). Ve čtvrté kategorii jsme poukázali na vyšetřovací metody a činnosti, které při nich sestry vykonávají. S překvapením jsme zjistili, že dotazované sestry vykonávají pouze přípravu pomůcek na vyšetření, odběry biologického materiálu a často asistují lékaři při klinickém vyšetření. Jedna sestra odpověděla, že při akutním příjmu je schopna provést vyšetření pomocí EEG. V páté kategorii jsme se věnovali edukaci, při které jsme se dozvěděli, že v neurologické ambulanci nejčastěji edukuje lékař i sestra. Sestry edukují kombinovanou formou, a to jak slovně, tak i písemně. Všechny sestry zjišťují zpětnou vazbu od pacienta, nicméně uvádějí, že většinou na edukaci není dostatek času. V šesté kapitole jsme rozebírali ošetřovatelské problémy a jejich řešení. Udivující bylo, že tři ze čtyř sester si neuměly vymezit pojem ,,ošetřovatelský problém". Po objasnění pojmu sestry nejčastěji uváděly bolest, strach, úzkost a poruchu spánku. Tyto problémy řešily slovním uklidněním, podporou a motivací pacienta. V sedmé kategorii jsme se zaměřili na stres a jeho řešení.V osmé kapitole byla zkoumána spokojenost se zaměstnáním. V deváté kategorii jsme probírali kapitolu komunikace.