Specifika ošetřovatelské péče o dětského romského pacienta

Abstract

Romské etnikum je nejpočetnější menšinou žijící v ČR. Tato menšina je často charakterizována jako problematická a to především kvůli svému specifickému způsobu života a odlišnému hodnotovému žebříčku. Tyto zvláštnosti jsou patrné již v dětském věku. Rodina přistupuje k výchově romského dítěte velmi ,,živelně?. Romské dítě chodí spát kdy chce, jí kdy chce - nejsou na něj kladeny žádné nároky. Častým jevem je také absence předškolního vzdělávání, které hraje v přípravě na základní školu zásadní roli. Do nemocničního prostředí tedy často přichází dítě, které bylo zvyklé na svůj uzavřený svět, ve kterém mluvilo převážně romsky a bylo obklopeno pouze svou rodinnou. Na sestře je v tomto okamžiku nelehký úkol, poskytnout kvalitní kulturně specifickou péči etniku, které je v očích společnosti, a často i v sestře samotné, vnímáno jako problematické a zahaleno předsudky.Tématem bakalářské práce jsou specifika ošetřovatelské péče o dětského romského pacienta. Cílem praktické části bakalářské práce je zjistit jedinečnost ošetřovatelské péče o dětského romského pacienta. Výzkum byl proveden formou kvalitativního výzkumného šetření, metodou polostandardizovaných rozhovorů, se sestrami pracujícími na dětském lůžkovém oddělení. Dotazováno bylo celkem 7 sester s odlišným spektrem vzdělání, od středního odborného vzdělání v oborech všeobecná sestra a dětská sestra, až po sestry s ukončeným bakalářským vzděláním. Druhým výzkumným souborem byly romské děti ve věku od 5 do 7 let hospitalizované na dětském lůžkovém oddělení. U dětských pacientů bylo použito skryté zúčastěné pozorování zaměřené na sociální kontakt se spolupacienty a personálem, motorické dovednosti, úroveň sebeobsluhy a verbální projev. Druhou částí bylo skryté zúčastněné pozorování zaměřené na ošetřovatelskou péči poskytovanou sestrami na dětských lůžkových odděleních. Sestry byly pozorovány při vykonávání činností, hodnocena byla zejména aplikace kulturních specifik do poskytované péče a komunikace s dítětem při vykonávání intervencí.Problémy, které byly zhodnoceny při rozhovorech jako nejdůležitější pro zodpovězení výzkumných otázek, byly kategorizovány do šesti schémat. V případě pozorování bylo zvoleno zpracování do tabulek. Ke skutečnostem, které z rozhovorů vyplynuly, patří fakt, že nadpoloviční většina dotazovaných sester přiznává promítání předsudků do ošetřovatelských intervencí. Mezi jasná specifika v komunikaci romského dítěte řadí nedostatečnou znalost českého jazyka. V oblasti sebeobsluhy vnímají sestry jako klíčové deficity v oblasti oblékání a hygieny. Většina pozorovaných sester specifika do poskytované péče neaplikovala. Během pozorování byla zjištěna skutečnost, že sestry nemají dostatek vědomostí a zkušeností pro poskytování kulturně specifické péče. Druhá část pozorování byla zaměřena na romské dětské pacienty a na jejich zvláštnosti ve verbálním projevu, sebeobsluze, chování ke spolupacientům a ošetřovatelskému personálu, motorice a v herních aktivitách. V této oblasti se potvrdilo tvrzení sester, týkající se nedostatečné slovní zásoby dětí a deficitu sebepéče v oblasti oblékání a osobní hygieny.Z výsledků výzkumného šetření vyplynulo, že péče o romské dítě má své specifické zvláštnosti, se kterými však sestry neumí pracovat a aplikovat je do poskytované péče. V oblasti komunikace s rodinou by měla být ošetřující sestra iniciativní osobou a zapojovat rodinu do aktivní péče o jejich dítě. Romské děti bývají často velmi živelné, působí nevychovaně a nerespektují společenské mantinely. Mají však i pozitivní vlastnosti, jako jsou vstřícnost, smysl pro hru, upřímnost a otevřenost. Sestry by se proto měly zamyslet nad smyslem ošetřovatelské péče a snažit se vidět v lidech především dobré vlastnosti, a ty využívat k naplnění ošetřovatelského cíle, k prevenci a podpoře zdraví malého romského pacienta.