Metody omezení nadměrného rozvoje fytoplanktonu
Abstrakt
Cílem práce bylo zpracovat literární přehled metod boje proti nadměrnému rozvoji
fytoplanktonu. Práce také zahrnuje kritické zhodnocení použitelnosti, úspěšnosti a rizik těchto
metod. Metody boje proti rozvoji nadměrné biomasy sinic a řas lze rozdělit na přímé a
nepřímé. Zatímco metody přímé působí přímo proti fytoplanktonu, metody nepřímé jsou
založeny většinou na snížení množství živin dostupných pro růst fytoplanktonu. Obě tyto metody lze dále rozdělit na biologické, fyzikálně-mechanické a chemické. Mezi přímé metody fyzikálně-mechanické patří ultrazvuk a proplachovaní a ředění, metody přímé chemické zahrnují použití algicidů, koagulantů či flokulantů. Metody přímé biologické jsou speciálně rozděleny na principu parazitismu (viry, baktérie a houby), konkurence (řasy), alelopatie
(extrakty z vyšších rostlin), predace (prvoci a býložravé ryby).
Mezi metody nepřímé mechanické patří těžba a překrývání sedimentu. Chemickými
metodami se rozumí vazba živin do nerozpustných sloučenin v sedimentu a biologickými využití společenstev bakterií pro mineralizaci sedimentů. V dalších částech práce se věnuji charakteristice řas a sinic a také faktorům ovlivňujícím vznik a vývoj vodního květu. V této části práce se zaměřuji hlavně na sinice, jejich toxiny a vliv, který mají na jednotlivé složky vodních ekosystému.