Úloha radiologického asistenta při angiografických výkonech
Abstrakt
Angiografie jako rentgenové vyšetření cévního řečiště zaznamenala od svého vzniku výrazný vývoj. Od translumbální přímé punkce aorty přes Seldingerovu techniku vedla cesta ke zjemnění techniky a tím ke značnému snížení výskytu periprocedurálních komplikací. Angiografické výkony a materiály pro ně, přístrojová technika a možnosti práce s obrazem se stále výrazně zdokonalují. Invazivní angiografická vyšetření jsou nahrazována neinvazivními výkony pomocí ultrasonografie, magnetické rezonance či počítačové tomografie. Přesto zůstávají nedílnou součástí vyšetřovacích algoritmů, zvláště při intervenčních výkonech na cévách.
Společným znakem invazivních výkonů na angiografickém pracovišti - kromě diagnostiky také u intravaskulární ultrasonografie anebo u výkonů terapeutických, jako je perkutánní transluminální angioplastika, implantace stentů, embolizace cév, trombolýza a trombektomie a další - je použití skiaskopie spojené s ionizujícím zářením a intravaskulární podávání kontrastních látek.
V diagnostickém zobrazování cév má trvale nezastupitelnou roli radiologický asistent. Musí ovládat dobře průběh jednotlivých výkonů a posloupnost úkonů lékaře, aby mohl včas splnit jeho požadavky, a zároveň musí znát případná rizika komplikací a včas a správně na ně reagovat. Dále musí dobře obeznámen s ovládáním angiografickým přístroje a automatické stříkačky a zvládat techniku postprocessingové úpravy obrazu. Kvalitní práce radiologického asistenta by tak měla mít zásadní vliv na možnost kontroly a snižování dávky ionizujícího záření pro pacienta i pro vyšetřující personál i na množství a případné vedlejší reakce na podané kontrastní látky.
Na základě vlastních zkušeností s asistencí při 4 628 nekoronárních a 14 620 koronárních angiografií v posledních 10 letech (1997 - 2006) jsem na vzorovém souboru 40 pacientů poukázal na zátěž nemocného ionizujícím zářením při nezbytné kontinuální a pulsní skiaskopii. Zpracované výsledky měření získaných při angiografii tepen dolních končetin na Kardioangiografickém oddělení Fakultní nemocnice v Motole. Výsledky prokázaly výhody pulsní skiaskopie, digitálního zpracovávání obrazu a s ním spojených úprav včetně trojrozměrného zobrazování a potvrdily tak předpoklady týkající se dávek ionizujícího záření i množství podané kontrastní látky.
Z výsledků práce doporučuji věnovat pozornost novým zobrazovacím technikám spojeným s invazivní angiografií zpracovávaným digitální technikou a zařadit tyto poznatky do systému celoživotního vzdělávání radiologických asistentů.