Funkčnost neúplné - rozvedené rodiny ve vztahu k dítěti

Abstract

Každý člověk vstupuje do manželství a zakládá rodinu s myšlenkou, že to bude jistě šťastný a trvalý svazek. Bohužel se stále častěji stává, že dříve či později dochází k rozpadu těchto idejí. Během našeho života se tedy každý z nás, ať již na vlastní kůži, či u lidí v našem okolí, setkává s rozpadem manželství, respektive rodiny. Fenomén rozpadu rodiny je ve značné míře úzce propojen s rozpadem tradiční společnosti a její přeměně v industriální společnost moderní, která je vybavena jinými hodnotami, způsobem života i legitimitou svého oprávnění. Neplní-li rodina své hlavní úkoly, znamená pro člověka závažné nebezpečí, zasahujíc jej svou dysfunkcí či afunkcí na těch nejcitlivějších místech. Všem členům rodiny, dětem i dospělým, poskytuje rodina domov. Rodina je ovšem vlivem změněných společenských poměrů dnes značně zranitelná. S narůstajícím počtem rozvodů jde ruku v ruce nárůst počtu neúplných rodin, tedy rodin, ve kterých matka či otec sami pečují o své děti. Rodina má ve vývoji a výchově dítěte nezastupitelnou roli. Nestabilita rodinného života představuje vážné ohrožení socializace dítěte. Fungování rodinného systému je založeno na charakteru osobnosti, především rodičů, proto když selže některý z partnerů ve své základní úloze, vážně se narušuje celé společenství. V této souvislosti je třeba si klást řadu otázek: Jak fungují neúplné rodiny? Jsou tyto rodiny funkční ve vztahu k dítěti? S jakými problémy se tyto rodiny setkávají? Je třeba takovým rodinám pomáhat a jak? Poslední šetření funkčnosti rodin proběhlo v 80. letech minulého století pomocí Dotazníku funkčnosti rodin ve vztahu k dítěti prof. Dunovského. Ve své práci jsem se rozhodla otestovat funkčnost současných rodin, a to právě rodin neúplných - rozvedených, kterých v naší společnosti neustále přibývá. Uvádí se, že v současné době je každá čtvrtá rodina v České republice neúplná. Cílem mé práce je tedy zjištění úrovně funkčnosti těchto neúplných - rozvedených rodin.