Vliv sledování nutričního screeningu a spolupráce s nutričním terapeutem na stav výživy pacientů v Nemocnici Znojmo, p.o.

Abstract

Příjem potravy patří mezi základní biologickou potřebu. Podvýživa vyskytující se v nemocnicích je podmíněna nejen nízkým počtem nutričních terapeutů, ale i malým zájmem o stav výživy pacientů ze strany lékařů i sester. Počet pacientů přijímaných do nemocnice s poruchou výživy dosahuje 20-80% v závislosti na onemocnění, se kterým je pacient přijímán. To má za následek prodloužení doby hospitalizace v závislosti na zvýšené náchylnosti k infekcím, zhoršený účinek podávaných léků, prodlouženou dobou hojení a v té souvislosti i vyššího rizika vzniku dekubitů. Chybějící energii i živiny lze pacientům nahradit podáváním nutričních doplňků vedoucích ke zlepšení výživy. K aktivnímu vyhledávání pacientů s poruchou výživy slouží nutriční screening. Cílem této práce bylo zjistit rozsah nutričního screeningu prováděného sestrami u hospitalizovaných, a zda má podávání nutričních doplňků vliv na zkrácení doby hospitalizace u žen a mužů nad 70 let v Nemocnici Znojmo, příspěvkové organizaci. Výzkumným souborem byly zdravotní sestry pracující v Nemocnici Znojmo, p.o. na oddělení chirurgickém, interním, neurologickém, lůžkovém oddělení vnitřních oborů a oddělení dlouhodobě nemocných. Stanovená hypotéza potvrdila, že rozsah nutričního screeningu prováděného sestrami u hospitalizovaných v Nemocnici Znojmo, p.o. není dostatečný. Tento závěr potvrdilo nejen srovnání nutričního screeningu prováděného v Nemocnici Znojmo, kde se u přijímaných pacientů sleduje standardně pouze BMI a jejich váhový úbytek, s nutričním screeningem používaného FTN v Praze, který vychází z Nottinghamského screeningového dotazníku ( příloha č. 2 ), ale i absence standardu k provádění nutričního screeningu a nedostatečného složení nutričního týmu. Skutečnost, že hodnocení dalších parametrů nutričního screeningu v Nemocnici Znojmo závisí pouze na interním nařízení daného oddělení, znamená prostor pro možné rozšíření sledování stavu výživy u hospitalizovaných pacientů, které může znamenat zlepšení stavu výživy u pacientů na určitých odděleních. Hypotézy o nedostatečném vlivu podávání nutričních doplňků na zkrácení doby hospitalizace u žen a mužů nad 70 let se nepotvrdily. Mimo oddělení dlouhodobě nemocných došlo v období let 2004 až 2008 na každém ze sledovaných oddělení ke zkrácení doby hospitalizace i v případě, že sledování nutričního screeningu bylo omezené. Otázkou zůstává, jakých výsledků lze dosáhnout při organizaci podávání nutriční podpory, výběru správných produktů a mezioborové spolupráci.