Stimulační mechanismy v systému pomoci v hmotné nouzi

Abstract

Systém pomoci v hmotné nouzi upravuje poskytování pomoci osobám, jež se ocitly v situaci, kdy nejsou schopny sami se zaopatřit. V současnosti je kladen větší důraz na odpovědnost občana za sebe i svoji rodinu a na jeho aktivní úlohu při řešení vzniklé sociální události. Je snaha motivovat adresáty pomoci v hmotné nouzi k aktivní snaze zvýšit si příjem vlastním přičiněním. Cílem diplomové práce bylo zmapovat zkušenosti s využíváním vybraných mechanismů v systému pomoci v hmotné nouzi. Bylo stanoveno 5 výzkumných otázek: 1. Jak je klienty vnímáno řešení stavu hmotné nouze prodejem nebo jiným využitím majetku? 2. Jakým způsobem je prokazována snaha adresáta pomoci v hmotné nouzi při zvýšení příjmu vlastní prací? 3. Jaké nároky a pohledávky jsou nejčastěji adresáty pomoci v hmotné nouzi uplatňovány při zvyšování příjmu vlastním přičiněním? 4. Jsou názory týkající se pozitivního vlivu zvýšení příjmu vlastní prací na řešení stavu hmotné nouze patrné spíše na straně sociálních pracovníků? 5. Jaké jsou možnosti kontroly adresáta pomoci v hmotné nouzi při prokazování snahy o zvýšení příjmu vlastní prací? Kvalitativní výzkum byl proveden metodou dotazování, použita byla technika polostrukturovaného rozhovoru. Sběr dat probíhal červenec až říjen 2011 a v březnu 2012. Zkoumaným souborem bylo 12 adresátů pomoci v hmotné nouzi zvolených náhodným výběrem, 12 sociálních pracovníků obecních úřadů a 5 sociálních pracovníků krajských poboček Úřadu práce. Ze získaných dat byly zpracovány kasuistiky. Další data byla podle tematických okruhů vzájemně porovnána a sumarizována do tabulek. Výzkumným šetřením bylo zjištěno, že většina z dotázaných sociálních pracovníků nepokládá mechanismy systému pomoci v hmotné nouzi za stimulující. Domnívají se, že v některých případech spíše nutí klienta na dávkách pomoci v hmotné nouzi setrvat.