Postoj odborníků v algesiologii k problematice burnout syndromu
Abstrakt
V posledních letech dochází k rostoucímu zájmu o problematiku syndromu vyhoření, zejména v kontextu zvyšující se psychosociální a pracovní zátěže v sektoru zdravotních a sociálních služeb. Péče o pacienty s chronickou bolestí vyžaduje od algeziologů specifický přístup z hlediska odborného, psychologického a etického, který však může být provázen nadměrnou psychickou zátěží. Nedokáže-li lékař pracovní stres své profese tolerovat, či používat strategie k jeho zmírnění, vzniká ohrožení syndromem vyhoření.
Cílem diplomové práce bylo zjistit, jaký je subjektivní postoj vybraných odborníků v algeziologii k problematice burnout syndromu, včetně jeho prevence. Kvalitativní výzkum byl realizován v období od ledna 2012 do února téhož roku formou polostrukturovaného rozhovoru. Sledovaný soubor tvořili respondenti z 10 pracovišť, zabývajících se léčbou chronické bolesti (5 privátních a 5 nemocničních). Pro hlubší porozumění obsahovým analýzám polostrukturovaných rozhovorů byla data doplněna o kvantitativní dotazníkové šetření (Inventář projevů syndromu vyhoření ? ?IPSV?), které bylo provedeno v období od listopadu 2011 do ledna 2012. Výzkumný soubor v kvantitativní části tvořilo 47 lékařů z algeziologických pracovišť v rámci celé České republiky.
Demografické údaje byly zpracovány základní popisnou statistikou. Kvalitativní rozhovory byly transkribovány do podoby textu a následně analyzovány. Dále byly spočteny bodové skóre sledovaných rovin dotazníku ?IPSV? a testovány rozdíly mezi párovými proměnnými (pohlaví, věkové kategorie, druh praxe).
Smíšený výzkum prokázal u algeziologů pracujících v nemocničních ambulancích statisticky vyšší míru (p < 0,05) náchylnosti k syndromu vyhoření, v porovnání s kolegy z privátních zařízení. V případě věku, pohlaví, počtu dětí v rodině a počtu ošetřených pacientů nebyly zjištěny žádné signifikantní rozdíly. V symptomatologii tohoto syndromu převažovala u respondentů ? podrážděnost, nedostatečná empatie, únava či ztráta pracovního nadšení. Protektivními faktory pak jsou nejčastěji humor, přestávky, diskuze s kolegy, sportovní aktivity, hobby či trávení volného času v rodinném kruhu.