Životní situace dětí v Dětském centru Jihočeského kraje
Abstrakt
Pro každé dítě je důležité, aby vyrůstalo v milující rodině. Pokud mu rodina z jakýkoliv důvodů nemůže zajistit potřebné zázemí, je dítě umístěno do náhradní péče - rodinné nebo ústavní. Stát preferuje náhradní rodinnou péči před ústavní.
V úvodu své teoretické části jsem se zaměřila na práva dítěte, která jsou obsažena v Listině základních práv a svobod, Úmluvě o právech dítěte a zákoně č. 359/1999 Sb., o sociálně - právní ochraně dětí. Charakterizovala jsem formy náhradní výchovné péče ? rodinnou (pěstounská péče, pěstounská péče na přechodnou dobu, osvojení, svěření do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, poručenství), ústavní péči a popsala jsem, jaké následky může na dítěti zanechat pobyt v ústavním zařízení. Vysvětlila, jak se projevuje syndrom CAN a jaké děti bývají nejvíce týrány. Objasnila jsem důležitost rodiny pro dítě a co znamená sanace rodiny, jaké mají děti potřeby a etnikum. V závěru teoretické části jsem popsala Dětské centrum Jihočeského kraje.
Dětské centrum se nachází ve Strakonicích. Jedná se nestátní zdravotnické zařízení s maximální kapacitou 25 dětí. Dětské centrum Jihočeského kraje vzniklo v roce 2005. Zákonem č. 359/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o sociálně právní ochraně dětí provozuje zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zařízení je především určeno pro děti do 6-ti let, po domluvě i věkově starším, zejména sourozencům. Poskytuje pomoc dětem zahrnující péči zdravotní, sociální, právní, výchovnou, psychologickou a poradenskou. Zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách provozuje centrum sociální rehabilitaci. Ta je určena pro matky a rodinné příslušníky, kteří potřebují pomoc při zvládání péče o dítě a budoucí osvojitele a pěstouny. Rodiče mají k dispozici 5 bytových buněk.
Výzkum jsem rozdělila na dvě části. Prvním cílem bylo zmapovat životní situaci dětí v Dětském centru Jihočeského kraje v letech 2009 - 2011. Druhým cílem bylo zjistit využití programu sociální rehabilitace od vzniku Dětského centra Jihočeského kraje. Za účelem dosažení cílů byl stanoven kvantitativný výzkum, forma sekundární a obsahové analýzy dat.
U prvního výzkumného souboru, jsem sledovala 9 kritérií: 1. důvody pro přijetí do DC, 2. věk při příchodu do DC, 3. věk při odchodu z DC, 4. průměrná délka pobytu dětí v zařízení, 5. etnikum, 6. zdravotní stav, 7. psychický stav, 8. kontakt s biologickou rodinou, 9. důvody pro ukončení pobytu.
U druhého výzkumného souboru, který se zabýval sociální rehabilitací, kde pobývají rodiče se svými dětmi, jsem sledovala 4 kritéria: 1. důvod pro přijetí do programu sociální rehabilitace, 2. rodič, 3. délka pobytu v zařízení, 4. úspěšnost. Výsledky této práce budou sloužit pro účely Dětského centra Jihočeského kraje a všechny, kteří se o tuto problematiku zajímají.