Spolupráce sestry a pacienta na ambulanci úrazové chirurgie
Abstrakt
Předmět: Práce zjišťuje, jak probíhá spolupráce z pohledu sestry a z pohledu pacienta na ambulanci úrazové chirurgie.
Výzkumný soubor: Jako výzkumný soubor v kvalitativním výzkumu bylo zvoleno 7 sester pracujících na úrazových ambulancích v Nemocnici Znojmo, p.o. a v Nemocnici České Budějovice, a.s. V případě kvantitativního výzkumu tvořily výzkumný soubor pacienti docházející na ambulance úrazové chirurgie v Nemocnici Znojmo, p.o. a v Nemocnici České Budějovice, a.s., pro které byl určen anonymní dotazník.
Výsledky: V kvalitativním typu výzkumu z rozhovorů bylo zjištěno, že sestry se na ambulanci setkávají se širokým spektrem úrazů, nejčastěji s úrazy hlavy, různými typy ran a zlomeninami. U různých typů úrazů je důležitá specifická komunikace, kterou téměř všechny respondentky využívají. V podkategorii příchodu pacienta na ambulanci postupují sestry různě, nejčastěji dle výsledků pozdraví a přivítají pacienta. Dále se to různí, některé pacienta osloví, identifikují, zjistí jeho stav, uvedou ho na ambulanci, posadí či uloží, jiné připraví na vyšetření a ošetření, dle potřeby uklidňují nebo ho poučí a vše vysvětlí . Na ambulanci se vyskytují nejen různé úrazy , ale i různé typy pacientů. Velmi často jsou to agresivní pacienti, pod vlivem návykových látek, úzkostní, depresivní, narcističtí, ale i klidní a vyrovnaní. Pro každou sestru může znamenat pojem problémový pacient něco jiného, ale ve většině případů to bývá agresivní typ a opilý pacient. Neverbální komunikace se na ambulanci využívá často. Nejvyskytovanějším prvkem je úsměv z mimiky a pohlazení nebo podání ruky z haptiky.Rodina je důležitou součástí, sestry ji zapojují telefonicky, edukací, vysvětlením, poučením, podáním informací a rozhovorem. Edukace probíhá i u samotných pacientů. Oblasti jsou různé od péče o sádru, ortézu, prevenci trombózy, životosprávu, až po rehabilitační pomůcky. Méně častá, ale neméně důležitá je edukace bolesti. Možností spolupráce pro pacienty je především dodržování doporučení, pochopení a soustředění se, trpělivost a vůle pacienta, potřeba něco změnit.K chybné spolupráci dochází, pokud jsou pacienti netrpěliví, nedodržují doporučení, jsou nepřístupní.Delší čekací doba může být také problémem.Co je prioritou, si většinou stanovují sestry samy podle sebe, někdy za pomoci lékaře. Nejčastěji jim jde o spokojenost pacienta, dobře odvedenou práci, ošetřeného pacienta a dobrý kolektiv.Do kompetencí sester jsou zahrnuty odborné výkony jako např. převazy, sádrování, punkce, dále asistence lékaři, dopomoc pacientům, edukace, přikládání pomůcek, péče o nástroje, odesílání na vyšetření, péče po výkonu, objednávání na kontroly. Na ambulanci sestra pacienty uvádí, ve většině případů se ale nepředstaví.Dle výsledků udržují sestry oční kontakt a pacienty vyslechnou. Vyjadřování sestry je podle respondentů ve většině případů jednoduché a srozumitelné.Mnoho sester mělo o pacienty a jejich problémy zájem.Sestry se chovaly po celou dobu dle pacientů příjemně a se zájmem a při odchodu pacienta se rozloučily.
Závěry: Dle obou typů výzkumů lze říct, že spolupráce většinou probíhá dobře z obou stran.