Sérologická diagnostika toxoplasmózy
Abstrakt
Toxoplasmóza způsobená prvokem Toxoplasma gondii je jednou z nejrozšířenějších kosmopolitně se vyskytujících parazitóz teplokrevných živočichů i lidí.
Infekce u většiny zdravých jedinců probíhá inaparentně, popřípadě se slabými klinickými příznaky. Avšak velké komplikace nebo dokonce smrt může způsobit infekce nebo reaktivace latentní formy infekce u lidí s imunodeficiencí. Při akutní primoinfekci žen v prvním trimestru těhotenství může vážně poškodit vyvíjející se plod. Tomu lze předcházet včasnou detekcí parazita screeningovým vyšetřením těchto rizikových skupin.
Laboratorní diagnostika využívá dvou základních metod průkazu toxoplasmózy, a to buď přímým nebo nepřímým průkazem. Přímé metody jako je mikroskopický průkaz parazita nebo izolace Toxoplasmy gondii na laboratorních zvířatech se běžně v praxi nevyužívají. V posledních letech se do popředí dostávají metody molekulární biologie zaměřené na přímý důkaz nukleové kyseliny parazita v biologickém materiálu.
Metody nepřímého průkazu se zakládají na detekci specifických stop, zanechaných v organismu infekčním agens. Mezi nimi se v rutinním provozu většiny laboratoří v České republice nejvíce využívá sérologických metod. Základním principem je reakce antigenu a protilátky. Podle vyšetřených protilátek lze určit, zda je nákaza v akutní či chronické fázi a o jaký typ toxoplasmózy se jedná. Dále byly vyvinuty další testy jako intradermální a imunofluorescenční test, komplement fixační reakce, nepřímá hemaglutinace, mikroprecipitace nebo imunoenzymatické metody.
K určení diagnózy obvykle nestačí pouhý průkaz protilátek, ani stanovení jejich množství. Zásadní je určit fázi infekce, proto je potřeba dokázat zda se hodnoty jednotlivých tříd imunoglobulinů (popřípadě titrů celkových protilátek) zvyšují, snižují či mají stabilní hodnoty. V určitých případech může být rozhodující avidita IgG.
Cílem této bakalářské práce je detekovat protilátky proti Toxoplasma gondii a vyhodnotit jejich prevalenci pomocí sérologických metod a tyto metody vzájemně porovnat. Soubor vyšetřovaných vzorků pochází z Fakultní nemocnice Plzeň parazitologického a sérologického oddělení, proto je v závěru práce zahrnuto hodnocení výskytu infekce v Plzeňském kraji.
Nejčastěji se v rutinním provozu užívá komplement fixační reakce ke stanovení celkových protilátek, popřípadě se doplňuje stanovením hodnot jednotlivých imunoglobulinových tříd metodou Enzyme-linked immunosorbent assay.
U pacientů s prokázanou toxoplasmovou infekcí pomocí KFR, kdy je titr protilátek 1:8 a vyšší, je potřeba stanovení doplnit o metodu ELISA a tak zjistit hladiny jednotlivých tříd imunoglobulinů. Tato diagnostika se postupně vyvíjela od náročných a složitých postupů směrem k rychlé a plně automatizované diagnostice.
Celkem bylo stanoveno 68 vzorků pacientů s podezřením na toxoplasmózu. Ve sledované skupině byli sledováni muži, ženy i děti. Po zvážení faktorů, které mohou ovlivňovat reakci se na základě KFR vyloučila infekce (negativní výsledek) u 26 osob. U zbylých 43 pacientů byla prokázána pozitivní reakce na přítomnost protilátek. Po porovnání pozitivních výsledků i nízkých titrů s klinickým stavem pacienta či s hodnotami naměřenými v minulosti se indikovalo stanovení metodou ELISA u 41 vyšetřovaných osob. V konečném důsledku byla za měsíc srpen roku 2012 detekována akutní toxoplasmová infekce celkem u 4 osob.