Specifika ve výživě pacientů s chronickým selháváním ledvin v predialyzačním a dialyzačním programu.
Abstrakt
Chronická renální insuficience, často i přes nastavenou adekvátní léčbu, má tendenci se postupně zhoršovat až dospěje do stavu ledvinného selhání. Toto období nefrologické dispenzarizace může trvat různě dlouho. Ledviny během desítky let ztrácí svoji očišťovací schopnost, což vede k hromadění odpadních látek metabolismu v těle. Pokud primární renální onemocnění vygraduje do konečného stádia, je pacient odkázán na náhradní ledvinnou terapii v podobě hemodialýzy, peritoneální dialýzy nebo transplantace. Léčba ledvinného selhávání se odvíjí od stupně postižení renálních funkcí. S tímto faktem úzce souvisí i úprava stravovacích návyků. V první etapě nedostatečnosti se dieta nijak zvlášť neodlišuje od běžných zásad zdravého stravování. Teprve posléze dochází k postupnému omezování v příjmu jednotlivých nutrientů. Cílem této teoretické bakalářské práce bylo zmapování specifických nároků na výživu u pacientů, kteří se potýkají s chronickým selháváním ledvin a ještě nejsou zařazeny do dialyzačního programu, oproti jedincům, kteří již navštěvují dialyzační středisko a pravidelně podstupují očistu krve. K získání potřebných informací pro sestavení odpovídajícího jídelníčku bylo zapotřebí prostudování velkého množství naučné literatury. Čerpáno bylo jednak z vědeckých bibliografických publikací předních českých i zahraničních autorů. Dále bylo nutné hledat nejnovější poznatky, které pramení z randomizovaných multicentrických studií v odborných časopisech zaměřených na ledvinné nemoci a výživu. V neposlední řadě se vycházelo z Guidelines mezinárodních nadací, které se zabývají touto problematikou. Na základě zjištěných informací byla pro pacienty s chronickým selhávání ledvin vytvořena výživová doporučení, která jsou rozdělena na nízkobílkovinnou dietu při konzervativní terapii a na omezení v příjmu živin u pacientů zařazených do hemodialyzačního programu.