Vznik sekundárních nádorů po ozáření pro karcinom prsu
Abstrakt
Jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorů u žen je karcinom prsu. Incidence karcinomu prsu je veliká a jeho výskyt stoupá po 50. roce věku. V roce 2009 bylo nově diagnostikováno 5 975 žen. I přes fakt, že je léčba karcinomu prsu obzvláště v raných stádiích velmi úspěšná, zůstává karcinom prsu nadále nejčastější onkologickou příčinou smrti u žen. V roce 2009 podlehlo tomuto zhoubnému onemocnění 1 607 žen.
Hlavní léčebnou modalitou je chirurgická léčba. Karcinom prsu je středně chemosenzitivní a radiosenzitivní, z čehož vyplývá možnost léčby za pomoci chemoterapie i radioterapie. Mezi další léčebné modality patří léčba hormonální a biologická.
Radioterapie je medicínský obor, který využívá účinků ionizujícího záření k léčbě maligních i benigních onemocnění. Při aplikaci ionizujícího záření musejí být dodržovány toleranční dávky orgánů a tkání. Následkem překročení těchto tolerančních dávek je vznik závažných změn a komplikací snižujících kvalitu života. Protože se prodlužuje doba přežívání onkologicky nemocných, stává se více důležitým studium pozdních účinků onkologické léčby. Jedním ze závažných pozdních nežádoucích účinků je vznik sekundárního nádoru.
Praktická část práce je zaměřena na problematiku radiačně indukovaných nádorů u žen, které byly radioterapeuticky léčeny pro karcinom prsu. Výzkumný soubor tvoří pacientky, které byly v letech 2000?2004 ozařovány v nemocnici v Českých Budějovicích. Celkový soubor tvoří 516 pacientek, které byly ozářeny na oblast prsu či hrudní stěny. U těchto pacientek jsem sledovala případný vznik duplicitního nádoru, jeho lokalizaci, typ a dobu latence. Dále jsem se zaměřila na výpočet relativního rizika.
Po ukončení léčby zářením vznikl sekundární nádor u 32 pacientek, tj. u 6,2 %. U jedné z pacientek byly zjištěny dva nové nádory, celkem tedy bylo diagnostikováno 33 sekundárních nádorů. Nejvíce zastoupenými typy z nově vzniklých nádorů byly karcinomy druhostranného prsu a nemelanomové kožní nádory (bazaliomy). Oba typy nádorů byly zastoupeny v počtu sedm. Dále bylo zjištěno šest nádorů plic, tři nádory rekta a po dvou případech nádory hrdla děložního, ledvin a močového měchýře. Kromě toho byl jednou zjištěn duplicitní nádor mozku a mozkových plen, myelom, nádor štítné žlázy a nádor těla děložního. Duplicitní nádory byly v 58 % případů lokalizovány mimo ozařovanou oblast. V ozařované oblasti byly zjištěny celkem čtyři z šesti nově vzniklých karcinomů plic, tři ze sedmi nově vzniklých nádorů kůže a sedm nádorů v kontralaterálním prsu. Doba latence do vzniku duplicitních nádorů se pohybovala od dvou do dvanácti let. Medián doby latence činil sedm let. Do pěti let od ozáření vzniklo celkem 14 sekundárních nádorů, tj. 42 % z celkového počtu. Nejvíce duplicitních nádorů vzniklo do deseti let po ozáření. V této kategorii bylo diagnostikováno 17 duplicit, tj. 52 %. U jednoho typu nádoru (3 %), nádor mozku a mozkových plen, činila doba latence 12 let. Dále jsem se zabývala výpočtem relativního rizika. Zjištěné hodnoty relativního rizika byly pro všechny typy nádorů větší než 1. Nejnižší hodnota relativního rizika byla zaznamenána u nádoru kůže, kde činila 1,939. Naopak nejvyšší hodnotu relativního rizika jsem zaznamenala u novotvaru těla děložního. Zde dosahovalo relativní riziko hodnoty 48,78. Tímto výpočtem relativního rizika jsem potvrdila hypotézu, že po ozáření nádoru prsu je vyšší počet duplicitních nádorů ve srovnání s výskytem nádorů v běžné populaci.
I přes zvýšené hodnoty relativního rizika je přínos radioterapie v onkologické léčbě nezastupitelný. Při použití radioterapie je však nutné s jistým rizikem vzniku pozdějších komplikací počítat.