Aktivování hlubokého stabilizačního systému páteře u žen po prodělaných gynekologických operacích
Abstrakt
Tématem této bakalářské práce je aktivování hlubokého stabilizačního systému páteře u žen po prodělaných gynekologických operacích. Hluboký stabilizační systém páteře je systém zahrnující svaly, které se podílejí na stabilizaci páteře ve všech pohybech denního života. Zapojení těchto svalů v pohybech a v klidu je mimovolní, automatické. Správná koaktivace těchto svalů zodpovídá za kvalitní nastavení a optimální tlak v jednotlivých kloubech páteře. Dysfunkce hlubokého stabilizačního systém je jedna z možných příčin vertebrogenních obtíží či vadného držení těla. Řadíme sem svaly pánevního dna, bránici, hluboké svaly šíjové, mm. mulitifidii a m.transversus abdominis.
Gynekologické operace jsou prováděny stále šetrněji. I přesto gynekologické operace břišní cestou zanechávají změny na muskuloskeletálním systému. Pro bakalářskou práci byly zvoleny dvě nejčastěji prováděné gynekologické operace abdominální hysterektomie a císařský řez. Tuto práci jsem rozdělila na dvě hlavní části. Část teoretickou zaměřenou na zmapování dostupných informací týkajících se hlubokého stabilizačního systému a gynekologických operací. Část výzkumná tvořící jádro práce se zabývá praktickým výzkumem aktivování hlubokého stabilizačního systému páteře u žen po gynekologických operacích a jejich hlubším rozborem.
Cílem teoretické části bakalářské práce bylo zmapovat dostupné informace o dané problematice. V této části bakalářské práce najdeme anatomicky a funkčně popsané jednotlivé složky hlubokého stabilizačního systému. Dále je zaměřena na možnosti vyšetření hlubokého stabilizačního systému a v neposlední řadě na některé metody, které lze využít při aktivaci. Po objasnění pojmu hluboký stabilizační systém páteře následuje teoretická část zaměřená na gynekologické operace. V této části jsem se snažila popsat indikace, průběh a možné komplikace jednotlivých gynekologických operací. Část jsem také věnovala anatomickému přehledu ženských pohlavních orgánů.
Pro výzkumnou část bakalářské práce bylo hlavním cílem stručně popsat změny na muskuloskeletálním systému v průběhu terapie. Byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu. Pro výzkum byly vybrány dvě ženy rozdílného věku i diagnózy. Terapie byla prováděna v domácím prostředí obou žen po dobu 5 a 8 týdnů. Výsledky výzkumu byly zpracovány formou kazuistik obsahujících vstupní a výstupní kineziologický rozbor, průběh terapie, krátkodobý a dlouhodobý rehabilitační plán. Terapie probíhala vždy jedenkrát týdně pod dohledem terapeuta. Do následující terapie byly pacientky edukovány o správnosti cviků a byl jim vytvořen každodenní cvičební plán.
Po gynekologických operacích došlo ke změnám na muskuloskeletálním systému a to zejména v oblasti břicha (v místě operační rány). Tato oblast nebyla zcela aktivní. Nedocházelo břišnímu dýchání. Aktivitu břišních svalů převzal musculus rectus abdominis. Laterální skupiny břišních svalů (musculus obliquus internus abdominis, musculus obliquus externus abdominis a musculus transversus abdominis) nebyly zcela aktivovány.
U obou pacientek došlo k aktivování hlubokého stabilizačního systému, naučily se správnému dechovému stereotypu. Výsledkem terapie bylo uvědomování si vlastního těla a v neposlední řadě práce s ním. Terapie byla ukončena formou výstupního kineziologického rozboru obsahujícího příslušné vyšetření. Výzkum prokázal efektivitu aktivování hlubokého stabilizačního systému páteře po gynekologických operacích nejen z hlediska fyzického, ale i psychického.