Posouzení rozdílnosti stability glukózy ve dvou odběrových systémech
Abstrakt
Abstrakt
Sacharidy představují jednu ze základních stavebních složek všech organismů. Tato skupina organických látek je nejsnáze získatelným a nejpohotovějším zdrojem energie. Pro lidský organismus má základní fyziologický význam glukóza, která je nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně, pro buňky mozku a červené krvinky představuje jediný zdroj energie, bez kterého se neobejdou.
Při poruše metabolismu sacharidů vzniká onemocnění diabetes mellitus, česky řečeno cukrovka. Nárůst onemocnění diabetem v posledních letech vzrostl do epidemických rozměrů a stal se vážnou civilizační hrozbou lidského zdraví. Proto je stanovení hladiny glukózy v krvi základním biochemickým vyšetřením, které ukazuje na aktuální stav glukózové homeostázy. Stanovení glykémie má význam především pro prevenci, diagnostiku a dlouhodobé sledování pacientů s diabetem. Vlastní stanovení se provádí v plné krvi, séru nebo plazmě a to buď na lačno nebo postprandiálně. Pro správnou interpretaci výsledků je třeba vědět, že referenční hodnoty se liší podle typu analyzovaného materiálu. Hladinu glukózy v krvi si může změřit i sám pacient pomocí glukometru. Jsou to přístroje sloužící k rychlému, ale pouze orientačnímu měření krevního cukru, které pracují na principu vyhodnocování elektrochemického nebo fotometrického signálu. V laboratořích se ke stanovení glukózy nejčastěji používají metody enzymové (s hexokinázou a glukózooxidázou) nebo metody elektrochemické. Obrovský klinický význam stanovení glukózy v diagnostice diabetu má ale nedostatky v oblasti preanalytiky a stability glukózy ve vzorku. Pokud není glukóza vyšetřena okamžitě po odběru, dochází ke snížení její hladiny. Stabilitu glukózy lze dosáhnout okamžitým ponořením zkumavky se vzorkem do ledové tříště, ale tento způsob nelze uplatnit v rutinní praxi. Proto se používá známý inhibitor glykolýzy fluorid sodný (NaF). Pokud je k odběru použita zkumavka se separačním gelem, který po centrifugaci oddělí krevní elementy od séra, glukóza také vykazuje vyšší stabilitu. Nestabilita glukózy může vést k chybným diagnostickým závěrům.
Cílem mé práce bylo stanovení koncentrace glukózy a posouzení její stability v různých odběrových systémech u skupiny 50 osob. Původním záměrem bylo stanovení koncentrace glukózy pouze ve dvou typech zkumavek: ve zkumavce se stabilizátorem NaF a ve zkumavce se separačním gelem, (tento typ zkumavek je v ordinacích lékařů používán nejčastěji), ale pak jsem ještě použila třetí typ zkumavky bez stabilizátoru a bez separačního gelu pro ještě názornější představu (ne)stability glukózy v dalším typu odběrového systému. Měření jsem provedla ve třech časových intervalech: po 1, 6 a 24 hodinách po odběru pomocí nejmodernější laboratorní techniky a následně vyhodnotila a porovnala data naměřených hodnot v rozdílných souborech vzorků. Hladina glukózy měřená 1 hodinu po odběru byla ve všech třech typech zkumavek téměř shodná, podstatnější rozdíly byly naměřeny u vzorků změřených 6 a 24 hodin po odběru. Největší pokles hladiny glukózy byl naměřen u vzorků odebraných do zkumavek bez separačního gelu a stabilizátoru. Proto by krev na vyšetření glykémie měla být odebrána pouze do zkumavek se stabilizátorem nebo do zkumavek se separačním gelem a včas provedena centrifugace. Lékaři v ordinacích by při hodnocení výsledků měli brát v úvahu nestabilitu glukózy a tím i možné snížení naměřené hodnoty glykémie v závislosti na typu použitého odběrového systému a intervalu mezi odběrem a zpracováním vzorku.