Agresivní chování osob s mentálním postižením v zařízeních sociální péče
Abstrakt
Agresivnímu chování lidí s mentálním postižením se v České republice věnuje stále málo pozornosti. Od roku 2007 dochází k významnému posunu v poskytování sociálních služeb. Služby se transformují a od restriktivních opatření se postupně přechází k podpůrným a preventivním postupům v přístupu ke klientům. První kapitola se věnuje charakteristice mentálního postižení. Druhá kapitola obecně popisuje sociální služby podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách a vymezuje službu Domov pro osoby se zdravotním postižením. Ve třetí kapitole píši o problémovém chování, hlavně pak o agresi, jejích příčinách, průběhu, zvládání, prevenci a možnostech terapií. Čtvrtá kapitola popisuje význam komunikace jako prevence vzniku agrese. V páté kapitole se věnuji vzdělávání pracovníků v sociálních službách. Dalším tématem kapitoly je supervize jako pomoc a podpora pracovníkům při práci s lidmi s mentálním postižením a zvládání agresivního chování. V poslední kapitole teoretické části popisuji restriktivní opatření, což jsou následné postupy při zvládání agrese. Praktická část je zpracována formou kvalitativního výzkumu, metodou dotazování, využitím techniky polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný vzorek byli zaměstnanci v přímé péči, kteří zde pracují alespoň pět let. Rozhovory s vybranými respondenty probíhalo od prosince 2012 do února 2013. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké mají zaměstnanci povědomí o příčinách agresivního chování, o prevenci a restrikci. Ze zjištěných poznatků vyplývá, že všichni dotazovaní pracovníci se setkali s agresivním chováním člověka s mentálním postižením a vnímají ho jako problémové. Agresi popsali jako fyzické či slovní napadení druhé osoby nebo majetku. Projev agresivního chování je i autoagrese. Je nějaká možnost, jak agresivnímu chování předejít? Všichni respondenti se shodli na tom, že příčinou agresivního chování lidí s mentálním postižením jsou nenaplněné základní potřeby člověka. Co se týká úlohy pracovníků v prevenci agrese, všichni respondenti si myslí, že důležitou roli hrají terapie, zaměstnání klientů a vhodná komunikace, kterou je třeba individuálně přizpůsobit. Všichni respondenti vnímají jako prevenci i supervizi, která je přínosem v jejich práci. Stejně tak vzdělávání, které je pro ně ze zákona povinné. Co jsou restriktivní opatření? Všichni respondenti odpověděli, že jsou to prostředky, které omezují pohyb člověka. Také prokázali znalost jejich použití. Respondenti se v rozhovoru nezmínili o tom, že tyto opatření se mohou používat jen na dobu nezbytně nutnou. Tento údaj, je ale nutné uvést v zápisu o použití restriktivních opatření, který jak uvedli všichni dotazovaní, vyplnili. Proto si myslím, že ve své podstatě, tuto informaci znají. Další věc o které se nezmínili, byla informovat samotného klienta o tom, že proti němu bude použito restriktivní opatření. To přisuzuji možnému stresu při rozhovorech na toto téma. Celkově si dovolím tvrdit, že zaměstnanci znají problematiku agresivního chování u lidí s mentálním postižením. Stejně tak ví, co agresi vyvolává, jak jí lze předejít a jaké jsou následné postupy, pokud k agresivnímu chování u klienta dojde.