Role všeobecné sestry v prevenci úrazů u pacientek s osteoporózou se zaměřením na ženy v menopauze

Abstract

V současné době v České republice dochází ke značnému nárůstu úrazů seniorů, kde velkou skupinu tvoří ženy v menopauze s diagnostikovanou osteoporózou. Jedná se o takzvané nízkoenergetické úrazy, které jsou úzce spojeny se zvýšením úmrtností starých lidí. Tato problematika se netýká pouze zdravotnictví, ale i sociální a ekonomické sféry. Jedním z klíčových prostředků, vedoucích ke snížení počtu osteoporotických fraktur, je řádná osvěta v prevenci vzniku úrazu u žen s tímto onemocněním. V etickém kodexu Mezinárodní rady sester je zdůrazněna povinnost sestry převzít zodpovědnost i v oblasti prevence. Teoretická část této práce je věnována charakteristikám období menopauzy, vzniku osteoporózy, nejčastějším úrazům spojeným s osteoporózou, prevenci a nastínění sociálního a ekonomického dopadu úrazovosti. Praktická část se zabývá výzkumem, který byl proveden u pacientek ortopedické ambulance Nemocnice Tábor, a.s. Bylo vybráno šest žen s diagnostikovanou osteoporózou v menopauze. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jakou roli zaujímá sestra ortopedické ambulance v prevenci úrazu u žen s osteoporózou, zda mají pacientky informace o možnostech prevence úrazu, která forma podávání těchto informací je pacientkami nejlépe hodnocena a zda pacientky svoje vědomosti ohledně prevence úrazu uplatňují i v praxi. Formou nestandardizovaného rozhovoru bylo provedeno kvalitativní šetření s předem rámcově připravenými otevřenými otázkami. S každou pacientkou byl tento rozhovor veden individuálně. Z výsledků rozhovorů byla provedena rámcová analýza s vytvořením kategorizačních skupin. Zpracováním výsledků byla zjištěna minimální informovanost pacientek o prevenci úrazu při osteoporóze personálem ortopedické ambulance. Sestry se do této preventivní činnosti zapojují buď velmi málo nebo vůbec. Náplní dalšího výzkumu by v tomto případě mohla být komplexní identifikace problému. Bylo by zapotřebí zjistit, zda sestry neinformují pacientky z důvodu omezeného času, který pacientkám mohou věnovat, neznalosti dané problematiky či zda se jedná o jejich lhostejný postoj k tomuto problému. Na druhou stranu pouze některé pacientky svoje získané znalosti uplatňují i v praxi. Z rozhovorů lze nicméně usuzovat, že poskytnutím souhrnných informací o prevenci a rizicích úrazů by mohlo ženy inspirovat ke změně jejich dosavadního způsobu života. Jako vhodnou formou poskytování informací se jeví vytvoření skupinové přednášky spojené s možností získat tištěný materiál s ucelenými údaji k této celospolečenské problematice, která se posléze dotýká nás všech.