Ošetřovatelská péče o nemocného s infekční endokarditidou po kardiochirurgickém výkonu
Abstrakt
Infekční endokarditida je zánět endokardu postihující především srdeční chlopně. Jedná se o velmi závažné onemocnění, často s akutním průběhem, které i v dnešní době vede k úmrtí 20-30% případů. Léčba je dlouhodobá s dopadem na různé oblasti budoucího života. Podávají se vysoké dávky antibiotik a při neúspěšné konzervativní léčbě a při rozsáhlých mikrobiálních vegetacích s rizikem embolizace se přistupuje ke kardiochirurgické léčbě. Správná ošetřovatelská péče sester vedoucí ke kladnému psychickému postoji nemocného je velmi důležitá při dlouhodobé hospitalizaci. Vhodná je i správná edukace v rámci sekundární prevence této nemoci.
Cílem bakalářské práce bylo: 1) Zjistit, jak nemocný s infekční endokarditidou snáší dlouhodobou hospitalizaci. 2) Definovat potřeby nemocného s infekční endokarditidou při dlouhodobé hospitalizaci. 3) Zjistit znalosti nemocného
v problematice sekundární prevence infekční endokarditidy. 4) Zjistit možnosti sester
v oblasti zkvalitnění ošetřovatelské péče o nemocného s infekční endokarditidou.
K tomuto cíli byla stanovena jedna výzkumná otázka, jakým způsobem je naplňován ošetřovatelský proces o nemocného s infekční endokarditidou při dlouhodobé hospitalizaci?
Ke zpracování bakalářské práce bylo použito kvalitativní výzkumné šetření s využitím analýzy Zakotvené teorie dat podle Strausse a Glasera (Hendl, 2008). Sběr dat byl proveden formou polostrukturovaného rozhovoru se sestrami kardiochirurgického oddělení Nemocnice České Budějovice, a.s. a s pacienty s infekční endokarditidou po kardiochirurgickém výkonu. Rozhovory se sestrami i s pacienty byly po jejich souhlasu nahrávány. Následovala doslovná transkripce rozhovorů. Přepsané rozhovory byly kódovány a zpracovány do schémat.
Hospitalizace přináší pacientům jistá negativa, obavu o život a budoucnost, nedostatek informací, ale i strach ze samotné operace. Vzhledem k vážnému stavu se
u pacientů posouvá žebříček hodnot, kdy si více začínají vážit života, stávají se opatrnějšími a zaměřují se na prevenci dalšího onemocnění. Sestry si však uvědomují nejdůležitější potřeby dlouhodobě hospitalizovaných nemocných. Tyto potřeby se snaží komplexně saturovat a pobyt v nemocnici pacientům co nejvíce zpříjemnit. Znalost příčin infekční endokarditidy umožňuje sestrám zvolit i vhodný způsob edukace pacientů. Velmi důležitá je podpora rodiny. Přes všechny snahy personálu může během dlouhodobé hospitalizace u pacientů dojít k negativním vztahům mezi sestrami
a pacienty. Sestry se snaží předcházet možným problémům střídáním ošetřujícího personálu. Většina dotazovaných pacientů uvedla jako pozitivum hospitalizace vstřícnost personálu a spokojenost s péčí. Z výsledků šetření vyplývá skutečnost nedostatečné informovanosti dispenzarizovaných kardiologických pacientů o riziku vzniku infekční endokarditidy a profylaxi. Bylo by přínosné zaměřit se na intenzivnější edukaci dispenzarizovaných kardiologických pacientů, a tím tomuto onemocnění primárně předcházet.