Aktivace hlubokého stabilizačního systému u pacientů s vertebrogenním dolním zkříženým syndromem

Abstract

Tématem této bakalářské práce je aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře u pacientů s dolním zkříženým syndromem. Hluboký stabilizační systém je funkční jednotka svalů zajišťující stabilitu segmentů pro následný ekonomický cílený pohyb jednotlivých částí těla i lokomoci. Nezbytnou podmínkou kvalitní stabilizace ovšem není pouze aktivita této funkční jednotky, ale správné propojení a souslednost pohybů probíhajících v rámci globálních pohybových řetězců, kokontrakce antagonistických svalových skupin. Klíčovým obdobím pro budoucí stav a funkci pohybového systému mají první měsíce života dítěte. Právě v té době se tyto hluboké svaly zapojují do své funkce, nastavují optimální postavení páteře a klíčových kloubů, a tak umožňují selektivní hybnost segmentů, lokomoci kvadrupedální, později bipedální. Motorický vývoj je ovlivněn celou řadou faktorů a je proto nasnadě, že u mnoha lidí dochází k drobným či větším chybám během vývoje, což se později může projevit funkční poruchou pohybového systému. Jedním druhem funkční poruchy je svalová dysbalance, tj. porucha napětí určitých svalových skupin. Obvykle zjišťujeme na jedné straně oslabené svaly, na straně druhé svaly zkrácené. Prvním příznakem, že "něco není v pořádku", bývá většinou bolest pohybového aparátu, která je zpravidla chronického charakteru, a efektivním léčebným prostředkem je odstranění příčiny obtíží speciálními technikami fyzioterapie. Dolní zkřížený syndrom je svalová dysbalance v oblasti dolního trupu a pánevního pletence, vyznačující se zejména oslabením břišního a gluteálního svalstva a zkrácením flexorů kyčelního kloubu a extenzorů páteře. Následkem je anteverze pánve, bederní hyperlordóza, neoptimální postavení kloubů a samozřejmě dříve či později bolest. V celkovém obraze obvykle nacházíme nedostatečnou aktivitu svalů HSSP. Tato bakalářská práce teoreticky popisuje anatomii páteře a HSSP, věnuje se pojmům souvisejícím se stabilitou a stabilizací v pohybovém systému, zmiňuje se o funkčních a strukturálních poruchách, zdůrazňuje význam chodidla v pohybovésystému a popisuje možnosti vyšetření a terapie u pacientů s dolním zkříženým syndromem. Praktická část obsahuje rozbor dvou kazuistik se vstupním a výstupním kineziologickým rozborem, záznamem terapie a návrhem dlouhodobého rehabilitačního plánu.