Spolupráce sestry a rodinných příslušníků pacienta s poraněním mozku
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá spoluprací sester a rodinných příslušníků u pacienta s poraněním mozku. Poškození mozku patří mezi nejzávažnější úrazy. Úrazy mozku mají druhou nejvyšší úmrtnost hned po poranění břicha. Lidé často zaměňují termín úraz hlavy s poraněním mozku. Těžké a časté jsou i trvalé následky u těchto úrazů. Kůže na lebce může sice krvácet, ale abychom mohli hovořit o poranění mozku, musí dojít ke skutečnému poškození nebo útlaku mozkové tkáně, které může mít mnoho příčin.Teoretická část popisuje nejčastější úrazy mozku, změny v chování a fatické poruchy u pacienta s poraněním mozku, ošetřovatelskou péči u pacientů s poraněním mozku, komunikaci mezi sestrou, pacientem a jeho rodinou, poukazuje také na důležitost vztahu sestra pacient a význam rodiny. V teoretické části jsme se snažili podat komplexní srozumitelné informace o problematice spolupráce sester a rodinných příslušníků u pacientů s poraněním mozku.Pro empirickou část této bakalářské práce bylo zvoleno kvalitativní šetření. Byla použita metoda sběru dat formou polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumné šetření probíhalo v únoru roku 2014. Rozhovory s respondenty byly nahrávány, následně přepsány a zpracovány pomocí kategorizaci dat. Pro zpracování byla stanovena hlavní kategorie a podkategorie, které jsou pro přehlednost zobrazeny ve schématech. K rozhovorům s respondenty docházelo ve Fakultní nemocnici v Motole. Po odsouhlasení výzkumu hlavní sestrou bylo šetření zahájeno. Respondentům byly pokládány předem připravené otázky. Podle toho, jak se rozhovor vyvíjel, byly pokládány doplňující otázky. Rozhovory se sestrami a rodinnými příslušníky byly vedeny odděleně, a to z důvodu možného ovlivňování rodiny ze strany sester. Všechny rozhovory se sestrami i rodinnými příslušníky probíhaly ve Fakultní nemocnici v Motole. Délka trvání rozhovoru se pohybovala okolo 45 minut. Na začátku setkání s respondentem byl nastíněn rozhovor a vysvětlen důvod rozhovoru. Nahrávání rozhovorů nevadilo žádnému respondentovi. U každého rozhovoru byl získán ústní souhlas a vysvětlení anonymity.Při zpracování rozhovorů byla použita metoda otevřeného kódování, kdy bylo každé sestře a rodině přiděleno příslušné číslo. Poté byly v rozhovorech očíslovány odpovědi sester a rodinných příslušníků. Očíslovány byly i řádky, aby bylo možné na ně odkazovat. Tato metoda je nazývaná "papír a tužka" kvůli přehlednému zpracování. Například sestra 1 odpověděla řádkem 3, to je zaznamenané S1/3. Celkem byla stanovena jedna hlavní kategorie a sedm podkategorií u obou skupin respondentů. Vytvořené kategorie a podkategorie můžeme vidět ve schématu jedna a čtyři. Jednotlivé podkategorie byly v empirickém šetření popsány s doplněním rozhovorů a citací. Rozhovory byly nahrány na CD, které je součástí bakalářské práce.Výzkumný soubor byl tvořen dvěma skupinami. První skupinu respondentů tvořilo devět sester ve věku 24-50 let. Z dotazovaných dosáhlo šest sester vysokoškolského vzdělání, dvě respondentky vysokou školu studovaly a jedna respondentka dosáhla středoškolského vzdělání. Čtyři respondentky byli z neurochirurgického oddělení, dvě respondentky z anesteziologicko resuscitačního oddělení (ARO) a tři respondentky z oddělení chronické resuscitační a intenzivní péče (OCHRIP). Druhá skupina výzkumného souboru byla tvořena čtyřmi příbuznými v různém příbuzenském vztahu k pacientovi, rodiny byly ve věkovém rozmezí od 30 let do 68 let.Na výzkumné otázky jsme si odpověděli v rámci výzkumného šetření. Z výzkumné otázky číslo 1 vyplynulo, že sestry rodině nabídnou, že se může zapojovat do ošetřovatelské péče. Sestry s rodinou aktivně komunikují, podávají jí informace o tom, jak pacient spal, jestli jedl, jakou má náladu. Kontakt s rodinou se snažily navázat jako první. Dále sestry spolupracují s rodinou v rámci bazální stimulace, říkají rodině, co mají donést za pomůcky a pak jí bazální stimulaci názorně na pacientovi ukáží.