Právní úprava z oblasti zdravotnictví v novém občanském zákoníku a porovnání se zákonem o zdravotních službách
Abstrakt
V současné době v České republice existuje řada samostatných právních norem, které upravují jednotlivé oblasti každodenního života; některé zákony se vzájemně prolínají a doplňují. Poskytování zdravotní péče a zdravotních služeb v naší zemi upravuje řada mezinárodních a vnitrostátních právních předpisů v souladu s dodržováním základních lidských práv. Zdravotně právní problematika je upravena zejména v zákoně č. 372/2011Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, jenž nabyl účinnosti 1. dubna 2012 a nahradil tak zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Přijetím zákona o zdravotních službách došlo k završení porevolučních změn v oblasti zdravotnictví. Zákon představuje poměrně ucelený systém pravidel, mimo jiné upravuje práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb. V roce 2012 byla dokončena rekodifikace soukromého práva. V jejím rámci byl schválen zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vstoupil v platnost 1. ledna 2014 a přinesl i změny v oblasti zdravotně právních norem. Tato diplomová práce je rozčleněna do pěti kapitol včetně závěru. První kapitola se snaží zachytit vývoj právních norem ve zdravotně sociální oblasti v naší zemi. Rozvoj sociálně zdravotní politiky státu z konce 19. století byl později zpomalen světovou hospodářskou krizí, druhou světovou válkou a následnou normalizací. V 90. letech v rámci reformních opatření státu byly přijaty i nové právní předpisy. Druhá kapitola přináší přehledný úvod do zdravotnické problematiky a je rozdělena do několika podkapitol. Definuje základní pojmy zdraví a nemoc, které jsou běžnou součástí života každého jedince a zcela právem patří k nejdůležitějším společenským hodnotám. Konkretizuje jednotlivé modely přístupu jedince ke zdraví, strukturu českého zdravotnictví; část kapitoly se zabývá vztahem lékaře a pacienta, zejména proměnou jejich vztahu od paternalistického přístupu lékaře k nemocnému k partnerskému vztahu, ve kterém se lékař a pacient se stávají rovnocennými partnery. V třetí kapitole jsou uvedeny mezinárodní a vnitrostátní právní předpisy, které jsou součástí současné platné zdravotnické legislativy. Tato právní norma vyjadřuje zájem společnosti nejen v České republice chránit základní hodnoty lidské bytosti při poskytování zdravotní péče. Čtvrtá část diplomové práce se podrobněji zaměřuje na vybrané oblasti v poskytování zdravotní péče a zdravotních služeb za účinnosti zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a nově přijatého zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nový právní předpis zavádí smlouvu o péči o zdraví, jejímž cílem je upravit právní režim poskytování péče o zdraví včetně postavení poskytovatele a pacienta při poskytování zdravotních služeb. Zároveň obsahuje i komplexní úpravu zásahů do integrity fyzické osoby a nutnosti jejího souhlasu k takovému zásahu. V této části práce je zkoumán vztah mezi zákonem o zdravotních službách a novým občanským zákoníkem, problematikou informovaného souhlasu a možnostmi poskytování zdravotních služeb. Cílem diplomové práce je zmapovat dosavadní a novou právní úpravu v oblasti zdravotnictví a vymezit základní rozdíly právních norem. Na základě komparace obou právních norem posoudit důsledky, které ze změn v právních předpisech vyplývají pro pacienta. Tato diplomová práce je prací teoretickou, založenou na studiu a obsahové analýze především právních předpisů, odborné literatury a dalších dostupných pramenů. Závěr, tedy pátá kapitola diplomové práce, je shrnutím vybrané problematiky v poskytování zdravotní péče a zdravotních služeb. Nový občanský zákoník vychází z požadavků moderní společnosti a poskytuje mnohem větší posílení práv pacienta. Tím dochází z pohledu práva k rovnému postavení obou zúčastněných subjektů, lékaře a pacienta. Poskytování zdravotních služeb je však primárně upraveno v zákoně o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, a to podrobněji než nový občanský zákoník, který je vůči zvláštní úpravě ve vztahu subsidiarity.