Šlechtické sňatky v druhé polovině 19. století
Abstrakt
Předkládaná diplomová práce pojednává o sňatkové strategii mužských příslušníků české historické šlechty v letech 1848-1914. Tomuto tématu byla zatím v české historiografii věnována pouze okrajová pozornost. Objektem zájmu se stal první krok, který musel každý jedinec před uzavřením manželství učinit, a to zvolit si vhodného životního partnera. Cílem manželství u ''staroštítné'' šlechty bylo tradičně, více než u ostatních vrstev společnosti, založení a udržení ''domu'', kterému měl sňatek dodat prestiž či potřebné vazby shodující se s jeho postavením. Tato strategie zachování rodu, která úzce souvisela právě s výběrem nevěsty, se jevila v českém aristokratickém prostředí jako prvořadá.
Dodržování principu rovnorodosti při volbě manželského protějšku, jenž byl součástí starobylých šlechtických hodnot, nelze ale chápat v moderní občanské době, která odmítla stavovské rozdělení společnosti, jen jako demonstrování vlastního výlučného postavení. Naopak v době hlubokých společenských změn, kdy šlechta ztrácela stále více své politické, společenské i hospodářské postavení, znamenalo zachování této zásady jednu z mála možností, jak vůbec zajistit existenci této elitní sociální skupiny do budoucna.