Obsah rtuti v rybách z údolní nádrže Jordán v Táboře.
Abstrakt
Cílem této práce bylo zjistit aktuální obsah rtuti ve tkáních ryb z údolní nádrže Jordán v Táboře. Porovnat jednotlivé ryby dle druhu, věku a potravní strategie a jejich schopnosti akumulovat rtuť. Byla určena distribuce a vzájemné poměry obsahu celkové rtuti v jednotlivých tkáních dravých a nedravých druhů ryb (svalovina, játra, ledviny). Ke stanovení obsahu celkové rtuti byl použit jednoúčelový atomový absorpční spektrofotometr AMA 254. Výsledky ukazují překročení bývalého hygienického limitu 0,1 mg.kg-1 čerstvé hmotnosti ve svalovině nedravých ryb téměř u všech vzorků. Nízký věk dravých druhů ryb byl pravděpodobně příčinou toho, že dřívější hygienický limit (0,5 mg.kg-1 č. hm.) byl zaznamenán jen výjimečně (ve svalovině pětiletého bolena dravého, Aspius aspius, 0,888 {±} 0,041 mg.kg-1 č. hm.). Jako srovnávací lokalita k údolní nádrži Jordán byl využit rybník Košín, nacházející se nad ním. Průměrný obsah rtuti ve svalovině zvoleného indikátorového druhu ryby z Jordánu - cejna velkého (Abramis brama) ve stáří pět let - činil 0,241 {±} 0,080 mg.kg-1 č. hm., kdežto ze srovnávací lokality, rybníka Košín, pro stejný druh a stáří ryby jen 0,045 {±} 0,008 mg.kg-1 č. hm., tj. více než pětinásobek obsahu ve srovnání s nezatíženou lokalitou. Z dosud zjištěných výsledků dále vyplývá, že zatížení ryb rtutí nepřekračuje pro standardního konzumenta ''hazard index'' (HI) ani toxikologický limit (maximální doporučená týdenní dávka rtuti z potravy je 1,6 {µ}g MeHg na 1 kg tělesné hmotnosti) dle WHO. Ovšem při intenzivnější konzumaci především dravých ryb z Jordánu např. některými členy rodin sportovních rybářů by mohlo ke vzniku rizika z konzumace dojít (tj. HI > 1). Další práce by se v této oblasti měly proto zaměřit na sledování obsahu rtuti ve tkáních především dravců vyšší věkové kategorie.