Bonitní a bankrotní modely

Abstract

Hlavním cílem bakalářské práce je na vybrané skupině podniků demonstrovat omezení a možnosti využití zvolených bankrotních a bonitních modelů. V první části práce jsou uvedeny a podrobně popsány nejznámější bankrotní a bonitní modely, které jsou následně využity pro analýzu v druhé části práce. Mezi nejvýznamnější modely patří Altmanovy modely Z Score, IN indexy, Quick test, Grünwaldův index bonity, atd. V praktické části jsou vybrané modely aplikovány na konkrétní podniky a zhodnoceny jejich výsledky. Výsledkem bankrotních a bonitních modelů je jeden výsledný hodnotící koeficient, na základě kterého je podnik označen jako bankrotní nebo bonitní. Velkou výhodou těchto modelů je univerzálnost, jednoduchost, nenákladnost a časová nenáročnost. Ovšem existují i určitá omezení, kterým je například vypovídací schopnost. Tři analyzované podniky jsou podle modelů v roce 2011 zhodnocené jako bankrotní a zatím nadále hospodaří. Z toho vyplývá, že modely pouze popisují finanční situaci a nepředpovídají bankrot. Dále bylo také zjištěno, že není možné použít jeden model pro zhodnocení celkové situace podniku a pro správné zhodnocení je také nutné zabývat se údaji nefinančního charakteru. Veškerá předpokládaná omezení modelů a možnosti jejich využití byla na základě analýzy v této práci potvrzena.