Služebnosti

Abstract

Vlastnictví movitých a nemovitých věcí je podobně jako všechno spojeno s určitými právy ale také s povinnostmi. V mnoha případech se tato práva mohou týkat movitých nebo nemovitých věcí, jejichž vlastníkem je někdo jiný. Takovým příkladem mohou být věcná břemena. Věcná břemena jsou všeobecně známa. Často jsou však mylně zaměňována za pojem služebnosti. Z právního hlediska je velmi důležité tyto pojmy rozlišovat. V zákonu č. 89/2012 Sb., který se stal účinným od 1. ledna 2014, se již věcná břemena rozlišují na reálná břemena a služebnosti. Služebnosti jsou zde charakterizovány jako omezení vlastníka něco trpět ve prospěch někoho jiného. Zatímco reálná břemena vyjadřují širší vymezení a to povinnost něco konat. Rozdíl mezi služebnostmi a reálnými břemeny tedy spočívá v jejich pasivitě nebo aktivitě. Počátek služebností, které jsou tématem této bakalářské práce, sahá až do poloviny 5. století př. n. l., kde byla služebnost cesty popsána v zákoníku XII desek, což je nejstarší římská kodifikace. I přesto jsou služebnosti stále aktuální a během své existence prošly značnými úpravami. V současnosti je platný nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb., který se služebnostem velmi věnuje. V teoretické části této práce se snažím přiblížit běžnému uživateli tento historický exkurz, ale dále také vznik, zánik a druhy služebností v současnosti. Během svého života má většina lidí nějaký vztah k nemovitostem, například jako nájemce nebo vlastník a tudíž má možnost se prakticky setkat i se služebnostmi. Mnoho lidí využívá služebnosti zejména k úpravě sousedských či rodinných poměrů. V praktické části bakalářské práce jsem se proto zaměřila na realitní kanceláře, které mají možnost se setkávat se služebnostmi, a analyzovala jsem jejich činnost spojenou s věcnými břemeny. Výsledek práce je potom formován v podobě hypotéz, které byly na základě dotazníkového šetření v realitních kancelářích buďto potvrzeny nebo vyvráceny.