Využití makroorganismů a mikroorganismů v biologické ochraně rostlin proti molicím

Abstract

Molice patří mezi významné skleníkové škůdce, kteří mohou způsobovat nemalé škody na pěstovaných plodinách. Jejich škodlivost spočívá v tom, že vysávají z rostlin šťávu a produkují medovici, na které se usazují a poté rostou saprotrofní černě, které snižují asimilační plochu listů. Nejzávažnější škodlivost molic je přisuzována přenosem rostlinných virů. Nejvýznamnějšími zástupci molic, které se běžně ve skleníku vyskytují, jsou molice skleníková Trialeurodes vaporariorum a molice bavlníková Bemisia tabaci. Pro regulaci populací molic ve skleníku se používá sezóně inokulativní strategie biologické ochrany rostlin, kdy je cílem okamžité překrytí tohoto škůdce správnou volbou přirozených nepřátel. V regulaci populace molic ve skleníku přispívá biologická ochrana rostlin, a to konkrétně využívání přirozených nepřátel na bázi makroorganismů a mikroorganismů. Mezi makroorganismy jsou řazeny parazitoidi a predátoři molic. Nejvýznamnějšími komerčně používanými parazitoidy molic jsou dravé vosičky Encarsia formosa, Eretmocerus eremicus a E. mundus. Predátory využívanými záměrně v biologické ochraně rostlin jsou dravá ploštice Macrolophus caliginosus, dravé slunéčko Delphastus catalinae a dravý roztoč Amlyseius swirskii. Parazitické vosičky jsou úzce specializované na oba druhy molic, zatímco predátoři jsou polyfágní druhy, které se mohou živit na více druhů škůdců. Proti molicím se v zahraničí využívají i biopreparáty na bázi entomopatogenních hub. Nejvýznamnějšími druhy jsou Aschersonia aleyrodis, Isaria fumosorosea, Beauveria bassiana a Lecanicillim muscarium. Pro efektivní použití těchto bioagens je důležité mít znalosti nejen o škůdci samotném, ale mít znalosti interakce škůdce - přirozený nepřítel - hostitelská rostlina. Důležité je tedy provádět kvalitní monitoring molic ve skleníku, aby použití přirozených nepřátel bylo rentabilní.