Zpracování histologického materiálu metodou cytobloku
Abstrakt
Zpracování histologického materiálu metodou cytobloku se v laboratořích používá především při vyšetření cytologických materiálů, jako jsou punktáty, aspiráty či kartáčkové stěry. Pro tyto materiály se častěji používá nátěr na sklo, cytoblok má však výhodu v možnosti využití doplňkových metod, například imunohistochemických. Přítomnost tekutiny v coelomových dutinách je fyziologická, slouží zde k lubrikaci, ovšem při jejím nadměrném množství se jedná o projev patologických procesů v těle. Ve správně odebraných vzorcích se nachází buňky, které napomáhají k určení diagnózy pacienta, například k odhalení nádorových buněk. Příčiny vzniku většího objemu tekutiny se však pohybují v počtu desítek, proto je nutná korelace s klinickými údaji pacienta. Tato práce je zaměřena na laboratorní zpracování tekutých vzorků. Cílem metody cytobloku je dosáhnout co nejvyšší výtěžnosti buněčných elementů a zpracování adekvátního preparátu k mikroskopickému vyšetření. Obecná část je zaměřena na poznatky z cytologie, cytologické vzorky pro cytoblokové vyšetření a metody barvení. Praktická část zahrnuje makroskopické a mikroskopické hodnocení materiálu, porovnání dvou možných metod zpracování, pomocí želatiny a celoidinu. Pod praktickou část spadá také odvodnění materiálu, zalití do parafínu, krájení, odparafínování, barvení a montování preparátů. Různé druhy barvení, kterými jsou hematoxylin-eosin, Papanicolaou a May-Grünwald-Giemsa, jsou mikroskopicky zhodnoceny a porovnány. V závěru je práce doplněna zhodnocením buněčného zastoupení, celularity a rozložení buněk ve zpracovaných preparátech a také porovnáním materiálu odebraného s časovým odstupem od stejného pacienta.