Stanovení protilátek proti Lymeské borelióze, ELISA vs. Western Blot

Abstract

Lymeská borelióza je jedno z nejčastějších onemocnění přenášené klíšťaty. Lymeská borelióza má mnoho klinických příznaků, ovšem u mnoha pacientů může probíhat i asymptomaticky. Laboratorní diagnostika tohoto onemocnění spočívá ve stanovení protilátek ve třídách IgM a IgG nejprve pomocí ELISA testu, a poté konfirmací pomocí Western blotu. Tato bakalářská práce je rozdělena na dvě části. V první, teoretické části, je popsána historie onemocnění, a patogen, který onemocnění způsobuje. Nedílnou součástí je také popis přenašeče, tedy klíštěte, a přenos původce lymeské boreliózy. Detailněji jsou popsány děje, které se odehrávají během přenosu Borrelie, a jak přitom reaguje tělo hostitele. Větší část teoretické části je věnována popisu klinických příznaků lymeské boreliózy a její laboratorní diagnostice. Jsou popsány metody přímé i nepřímé, ovšem nepřímým metodám je věnována větší část, neboť je to zadání mé bakalářské práce. V druhé, praktické části, je popsán postup obou metod nepřímé diagnostiky, tedy ELISA testu a Western blotu. Během mé praxe jsem se podílela na vyšetření 510 lidských sér, kdy jsem pomocí WB stanovovala protilátky třídy IgM a IgG. Součástí této kapitoly jsou také výsledky mé práce přehledně znázorněné v tabulkách a grafech. Protože Western blot je v klinických laboratořích používána jako konfirmační metoda, jsou počty pozitivních testů provedených touto metodou nižší než pomocí ELISA testu. ELISA test nemá tak vysokou specificitu, mnohé pozitivní testy se po konfirmaci pomocí WB ukáží jako negativní. Jde o to, že dochází k reakci s antigenem flagelinu, který se ovšem může vyskytovat i u jiných bakterií, které mají bičík. Proto je tak důležitá konfirmace pozitivních testů pomocí metody Western blot.