Možnosti fyzioterapie u pacientů se spastickou parézou po cévní mozkové příhodě
Abstrakt
Tato bakalářská práce pojednává o spastické paréze dolní končetiny u pacientů po cévní mozkové příhodě. Popisuje problematiku spastické parézy spolu s možnostmi použití fyzioterapie. Pro terapii spasticity lze v klinické praxi použít celou řadu fyzioterapeutických metod. Jednou z takových metod je i koncept Guided Self-rehabilitation Contract dle J. M. Graciese, který kombinuje statický prolongovaný strečink s možnou aplikací botulotoxinu a posilovacím cvičením repetitivních aktivních pohybů (RAP) s domácí autoterapií. Cílem práce je popsat různé možnosti fyzioterapie a zároveň zhodnotit účinnost metody dle Graciese u cílové skupiny pacientů.
Teoretická část je zaměřena na problematiku spastické parézy. Zabývá se jejím vznikem, popisem a charakteristikou spolu se syndromem horního motoneuronu (UMN syndrom), kde spasticita je jednou z jeho součástí. Dále jsou uvedeny jednotlivé klinické projevy a formy spastické parézy s možnostmi hodnocení skrze klinické škály. Práce neopomíjí ani cévní mozkovou příhodu, jakožto jednu z možných příčin spasticity. Ke konci teoretické části je uvedena farmakologická léčba s vybranými fyzioterapeutickými přístupy terapie. Metodologická část popisuje postup realizace výzkumu. Praktická část je vedena formou kvalitativního výzkumu, konkrétně případové studie u dvou probandů se spastickou parézou dolní končetiny po cévní mozkové příhodě, u kterých je indikovaná terapie dle konceptu J. M. Graciese.
U každého probanda byl proveden vstupní a výstupní kineziologický rozbor, který zahrnuje anamnézu, aspekci, antropometrii, goniometrii, orientační vyšetření svalové síly, chůzové testy, balanční škálu dle Bergové a vyšetření dle Graciese v pěti krocích. Celý výzkum probíhal u každého probanda po dobu 6 měsíců, kdy byl monitorován průběh terapie. Na základě porovnání kineziologických rozborů bylo možné pozorovat pozitivní efekt terapie. U Probanda 1 jsou výsledky nejednoznačné i přes zřejmé subjektivní zlepšení. Podařilo se zlepšit hybnost, kondici a posturální stabilitu. Naopak u některých sledovaných svalů se míra spasticity zhoršila. U Probanda 2 je značné zlepšení i přes chronicitu stavu.