Sebepojetí žáků se specifickými poruchami učení na 2. stupni základní školy

Abstract

Cílem výzkumu bakalářské práce bylo zjistit a popsat, jaká je úroveň sebepojetí žáků 2. stupně základní školy se specifickými poruchami, dále co jejich sebepojetí ovlivňuje a co přispívá k pozitivnímu sebepojetí a následné navržení vhodného pedagogického přístupu k žákům se specifickými poruchami učení z hlediska optimalizace jejich psychického vývoje. Bakalářská práce je členěna na dvě části, a to teoretickou a výzkumnou část. V teoretické části jsou definovány základní charakteristiky jednotlivých poruch učení, etiologie a důsledky specifických poruch učení. Samostatná kapitola se věnuje legislativnímu vymezení vzdělávání žáků se specifickými potřebami. Dále je popsána základní terminologie z vývojové psychologie týkající se osobnosti žáka staršího školního věku. Poslední kapitola teoretické části vysvětluje termín sebepojetí a zmiňuje dílčí oblasti tohoto jevu. Výzkumná část přináší popis designu výzkumu a popisuje jednotlivé metody výzkumu. Zvolen byl triangulační přístup, který kombinuje metodu pozorování, analýzy dokumentů a polostrukturovaného rozhovoru. Kapitola 9 a její příslušné podkapitoly popisují a analyzují výsledky výzkumného šetření, které bylo realizováno během školního roku 2019/2020. Na základě získaných výsledků z výzkumné části diskuze a závěr práce shrnují naplnění cíle práce a přinášejí odpovědi na stanovené výzkumné otázky. Na základě výsledků výzkumného šetření bylo zjištěno, že specifická porucha hraje v sebepojetí žáků 2. stupně základní školy velmi významnou roli, ovlivňuje řadu aspektů klíčových pro zdravé sebepojetí. Žáci jsou o svých problémech většinou nedostatečně informováni.