Role sestry v prevenci CAN syndromu

Abstract

Abstrakt Současný stav: Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) je definován jako fyzické a psychické týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání dítěte. Syndrom CAN je výsledkem nenáhodného jednání rodičů či jiné dospělé osoby vůči dítěti. A zároveň jeho nejvyhrocenější podobou je usmrcení dítěte. Cílem práce bylo vyhodnotit trendy výskytu případů syndromu CAN v České republice ve sledovaném období 2008-2018, popsat ošetřovatelskou péči o dítě se syndromem CAN a vyhodnotit úlohu sestry v oblasti prevence tohoto syndromu. Metodika: pro empirickou část práce byla zvolena kvantitativně - kvalitativní výzkumná strategie. Ke sběru dat pro kvantitativní výzkumný přístup byla zvolena metoda sekundární analýzy dokumentů z MPSV za období 2008-2018. Bylo analyzováno 79 340 případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Ke sběru dat pro kvalitativní přístup byla zvolena metoda polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný soubor tvořily sestry pracující na pediatrické klinice vybrané nemocnice v Praze (10 sester) a sestry pracující v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost (5 sester). Velikost výzkumného vzorku byla dána teoretickým nasycením dat. Výsledky: V období 2008-2018 bylo nahlášeno MPSV 79 340 týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Nejčastější formou syndromu CAN bylo zanedbávání (65,8 %). Psychicky týráno bylo 12,6 % dětí se syndromem CAN, sexuálně zneužíváno 12 % a 9,6 % dětí s tímto syndromem bylo tělesně týráno. Zastoupení chlapců a dívek bylo relativně vyrovnané (48 % chlapců a 52 % dívek). Nejpočetnější zneužívanou věkovou skupinou byly děti ve věku 6-15 let (56 %). V rámci statistického testování byla potvrzena hypotéza, že v letech 2008 až 2018 došlo v ČR ke statisticky významnému nárůstu počtu dětí s diagnózou syndrom CAN (p<0,001). Oslovené sestry se v průběhu praxe setkaly s tímto syndromem u dětí, měly dobré znalosti v oblasti symptomů, rozlišení jednotlivých forem CAN a rizikových faktorů vzniku syndromu CAN. Sestry jak v primární, tak lůžkové péči mají důležitou roli v prevenci syndromu CAN. Nicméně dle rozhovorů neprovádí plošně edukaci rodičů o problematice tohoto syndromu, ale děje se tak jen u rizikové skupiny rodičů a dětí. Závěr a doporučení pro praxi: Kvantitativní studie, která vyhodnocovala statistická data MPSV, potvrdila významný nárůst počtu dětí se syndromem CAN v posledních deseti letech. Z tohoto důvodu je třeba zdůraznit odborné veřejnosti potřebu prevence syndromu CAN. Na základě výsledků studie a obecných doporučení, byla navrhnuta doporučení pro management ošetřovatelské péče, týkající se problematiky prevence a ošetřovatelské péče o dítě se syndromem CAN.