Role sestry v prevenci CAN syndromu
Abstrakt
Abstrakt
Současný stav: Syndrom CAN (Child Abuse and Neglect) je definován jako fyzické
a psychické týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání dítěte. Syndrom CAN je
výsledkem nenáhodného jednání rodičů či jiné dospělé osoby vůči dítěti. A zároveň jeho
nejvyhrocenější podobou je usmrcení dítěte.
Cílem práce bylo vyhodnotit trendy výskytu případů syndromu CAN v České republice
ve sledovaném období 2008-2018, popsat ošetřovatelskou péči o dítě se syndromem
CAN a vyhodnotit úlohu sestry v oblasti prevence tohoto syndromu.
Metodika: pro empirickou část práce byla zvolena kvantitativně - kvalitativní výzkumná
strategie. Ke sběru dat pro kvantitativní výzkumný přístup byla zvolena metoda
sekundární analýzy dokumentů z MPSV za období 2008-2018. Bylo analyzováno 79 340
případů týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí. Ke sběru dat pro kvalitativní
přístup byla zvolena metoda polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný soubor tvořily
sestry pracující na pediatrické klinice vybrané nemocnice v Praze (10 sester) a sestry
pracující v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost (5 sester). Velikost
výzkumného vzorku byla dána teoretickým nasycením dat.
Výsledky: V období 2008-2018 bylo nahlášeno MPSV 79 340 týraných, zneužívaných
a zanedbávaných dětí. Nejčastější formou syndromu CAN bylo zanedbávání (65,8 %).
Psychicky týráno bylo 12,6 % dětí se syndromem CAN, sexuálně zneužíváno 12 %
a 9,6 % dětí s tímto syndromem bylo tělesně týráno. Zastoupení chlapců a dívek bylo
relativně vyrovnané (48 % chlapců a 52 % dívek). Nejpočetnější zneužívanou věkovou
skupinou byly děti ve věku 6-15 let (56 %). V rámci statistického testování byla
potvrzena hypotéza, že v letech 2008 až 2018 došlo v ČR ke statisticky významnému
nárůstu počtu dětí s diagnózou syndrom CAN (p<0,001). Oslovené sestry se v průběhu
praxe setkaly s tímto syndromem u dětí, měly dobré znalosti v oblasti symptomů,
rozlišení jednotlivých forem CAN a rizikových faktorů vzniku syndromu CAN. Sestry
jak v primární, tak lůžkové péči mají důležitou roli v prevenci syndromu CAN. Nicméně
dle rozhovorů neprovádí plošně edukaci rodičů o problematice tohoto syndromu, ale děje
se tak jen u rizikové skupiny rodičů a dětí.
Závěr a doporučení pro praxi:
Kvantitativní studie, která vyhodnocovala statistická data MPSV, potvrdila významný
nárůst počtu dětí se syndromem CAN v posledních deseti letech. Z tohoto důvodu je třeba
zdůraznit odborné veřejnosti potřebu prevence syndromu CAN. Na základě výsledků
studie a obecných doporučení, byla navrhnuta doporučení pro management
ošetřovatelské péče, týkající se problematiky prevence a ošetřovatelské péče o dítě se
syndromem CAN.