Dědičné monogenní poruchy zdraví u psích plemen ve vztahu k plemenitbě
Abstrakt
Bakalářská práce řeší problematiku výskytu monogenních onemocnění u psích plemen. Cílem bylo analyzovat, které plemenné skupiny psů a která plemena mají dosud největší zjištěný rozsah monogenních dědičných poruch, která z těchto dědičných postižení se vyskytují u více plemen. Bylo vyhodnoceno 23 příbuzenských skupin plemen psů (Parkerová et al. 2017) u kterých se objevil některý z typů monogenních postižení dle naší analýzy webových databází OMIA z roku 2018-2020. Z analyzovaných dat bylo zjištěno, že neuronální ceroidní lipofuscinóza (NCL) a progresivní degenerace tyčinek a čípků (PRCD) patří k postižením, která byla zjištěna u největšího počtu plemen psů. Rovněž bylo zjištěno, že u skupiny s označením 20T geneticky příbuzných plemen, která zahrnuje celkem 16 plemen, bylo zjištěno více než 49 typů monogenních postižení, nejpostiženějším plemen v rámci této skupiny bylo plemeno border kolie s nejméně 9 typy postižení. Plemena labradorský retriever a německý ovčák patří dle našich zjištění k plemenům s nejvyšším počtem typů (více než 15) monogenních postižení. Zároveň tato plemena patří v ČR k nejchovanějším co do počtu plemenných jedinců. Zde uvedená data potvrzují úvahu, že populární plemena mají genom více prozkoumaný a častějším chovem testovaný, než plemena méně chovaná. Práce obsahuje charakteristiky vybraných plemen psů, genetické specifikace vybraných postižení a rovněž obsahuje plemenářská doporučení pro omezení výskytu těchto poruch v populacích plemen psů.