Problematika zálohovaného výživného

Abstract

Problematika zálohovaného výživného byla více než patnáct let velmi diskutovanou otázkou v České republice. Hlavním cílem mé práce je zjištění, jaký dopad bude mít nová nepojistná sociální dávka náhradní výživné na příjemce a zhodnocení současných nástrojů vymáhání výživného. V teoretické části práce se zabývám vymezením klíčových pojmů, které slouží k orientaci a uchopení této sociální dávky. V rámci výzkumu se věnuji otázkám potřebnosti čerpání dávek ze systému státní sociální podpory, efektivitě avizované nabízené pomoci státu, nákladovosti agendy pro výplatu s posouzením účelnosti již existujících nástrojů vymahatelnosti. Vzhledem k charakteru práce jsem zvolila kvalitativní výzkum. V práci byla použita komparativní metoda vycházející z analýzy sběru dat, kde pro získání výstupů byla použita metoda dotazování a technika polostrukturovaného rozhovoru. Výzkumný vzorek byl zvolen pomocí kombinace metody kontrastů a záměrného výběru v konečném počtu 8 komunikačních partnerů. Získaná data byla zpracována pomocí kódování do kategorií. Z výzkumné analýzy vyplývá, že komunikační partneři myšlenku přijatého zákona vítají a uplatní nárok na tuto dávku. Efektivita této dávky ale ustupuje do pozadí, protože časová působnost výplaty dávky je omezena na dobu trvání dvou let. Takto nastavená pomoc je krátkodobým řešením a není východiskem do budoucna. Vize této sociální dávky, která vstoupí v účinnost 1. července 2021, již teď vykazuje nedostatky. Především tím, že není určena jen pro nezaopatřené děti, které žijí v rodině s velmi nízkými příjmy. Jedná se o netestovanou dávku a zároveň příjem dítěte, který bude zahrnut do rozhodného příjmu rodiny pro posouzení ostatních nárokovaných dávek, které může snížit. Cílená dávka pro tyto rodiny by byla účinnější a efektivnější než takto avizovaná pomoc. Současné nástroje vymáhání výživného ukázaly, že jsou neefektivní. Ani stát nebude mít lepší postavení při vymáhání těchto pohledávek.