Smrt a opatrnost pastýřská. Duchovní péče o nemocné a umírající na přelomu 18. a 19. století

Abstract

Tématem práce je problematika duchovní péče o nemocné a umírající na přelomu 18. a 19. století. Studována je v kontextu reformy teologického studia a zavedení pastorální teologie jako univerzitní disciplíny. Péče o nemocné a umírající se tehdy profilovala jako jedna z nejvýznamnějších a nejdůležitějších oblastí aktivit duchovního pastýře jako jediného subjektu pastorace. Cílem práce je na základě rozboru prvních učebních textů nového oboru pastorální teologie a kontextu, v němž byly sepisovány, vymezit základní obsahy tehdejší duchovní péče o nemocné a umírající. Pozornost se soustředí na základní východiska, postupy a podoby duchovní péče o nemocné a umírající, jež byly jako ideální a závazné v rámci univerzitní výuky prezentovány budoucím katolickým duchovním správcům. Současně s tím jsou také tematizovány příslušné dobové pojmy nemoci, smrti, (svátosti) posledního pomazání, stejně jako žádoucí příprava na (dobrou) smrt. Základní pramennou oporu zde představují první učebnice nové univerzitní disciplíny pastorální teologie. Práce se opírá především o dva, respektive tři učební texty, které v českém prostředí došly širšího využití.