Vliv správné volby triage algoritmu na včasnou identifikaci život ohrožujících stavů v taktickém prostředí

Abstract

Taktické prostředí je nejen pro trauma pacienta, ale i pro samotného zachránce velice nevlídným a z pohledu poskytnutí přednemocniční neodkladné péče ve větším rozsahu, na který jsme z civilního prostředí zvyklí, velmi strohým prostředím. Se zhoršující se bezpečnostní situací ve světě a současně i na evropském kontinentu se problematika taktické a bojové medicíny dostává stále více do popředí a již dávno není pouze otázkou profesních složek z oblasti ozbrojených sil nebo ozbrojených bezpečnostních sborů. Otázka triage pacientů ve scénářích s hromadným postižením osob, tzv. mass casualty incidents, spjatých nejen s nejčastěji nacvičovaným tématem aktivního střelce, ale i bombových útoků různého charakteru vyvstává stále více do popředí hledáčku odborné veřejnosti. Díky historicky zarytým dogmatům se však na našem území nedaří na rozdíl od zahraničí, čelícímu stále více vlnám teroristických útoků, prolomit bariéru předsudků, týkající se ve světě již běžně používaných taktických třídících systémů. Mezi ty patří například MASS, navržený pro bezpečnostní složky v USA bezprostředně po teroristických útocích 11. září na Světové Obchodní Centrum nebo TCCC Triage algorithm, využívaný jako standard pro bojové podmínky. Díky tomuto zpátečnickému myšlení je stále upřednostňován S.T.A.R.T jako jediný vhodný kandidát pro všechny typy incidentů s hromadným výskytem zraněných, bez ohledu na bezpečnost samotného incidentu a míru ohrožení zachránců. Co je zcela opomíjeno je fakt, že první reagující osoby nebudou v těchto zcela asymetrických incidentech profesionální zachránci z řad ZZS nebo HZS, ale pouze minimálně edukovaní příslušníci ozbrojených bezpečnostních sborů nebo dokonce civilní obyvatelstvo, nacházející se v místě samotného incidentu. Cílem této diplomové práce bylo porovnat efektivitu tří nejrozšířenějších civilních a taktických třídících sít, u kterých byla během osmi kurzů taktické a bojové medicíny TECC (Tactical Emergency Casualty Care) a TCCC (Tactical Combat Casualty Care) porovnávána tři kritéria: rychlost, přesnost a schopnost zapamatovat si třídící algoritmus bez potřeby využití pomocné karty u skupin profesionálních, ale i laických zachránců. Ti byli vždy v předem stanoveném časovém okně proškoleni a s potřebným vybavením absolvovali modelové scénáře v nasimulovaném taktickém prostředí s různými klimatickými a světelnými podmínkami, stanovovali příslušné třídící kategorie každému z deseti trauma pacientů.Výsledné hodnoty jednotlivých třídících systémů se při následném porovnávání značně lišily nejen v oblasti míry zapamatovatelnosti, ale i rychlosti provedení primární triage, když S.T.A.R.T prokázal nejhorší výsledky v porovnání s oběma dalšími konkurenčními taktickými systémy MASS a TCCC Triage algorithm s hodnotami (průměrný čas pro vytřídění deseti zraněných se tak pohyboval na hranici 3 minut a 50 sekund a schopnost zapamatovat si třídící schéma prokázalo v průměru 35 % studentů, n = 80). MASS, který svými výslednými hodnotami 100% míry zapamatovatelnosti, průměrným časem 2 minuty a 55 sekund a přesností v určení třídící kategorie 95,5%, n=80, skončil druhý v pořadí. Nejlepší hodnoty efektivity triage se 100% mírou zapamatovatelnosti, 99,4% shodou a průměrným časem 1 minuta a 59 sekund, n=80, však docílil pro bojové prostředí určený TCCC Triage algorithm. Zcela jednoznačně tak prokázal snazší využitelnost taktických třídících sít z pohledu primární triage nejen pro profesionální zachránce, ale i minimálně proškolené příslušníky ozbrojených bezpečnostních sborů a laickou veřejnost.