Asanace hřbitovů od poloviny 20. století a jejich přeměna na pietní parky
Abstrakt
Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku uzavírání a rušení hřbitovů ve městě Písku se zvláštním zřetelem na historii a proces přeměny kostela se hřbitovem u sv. Trojice na Pietní park-Památník města Písku.
První kapitola přináší přehled právních norem a systému státní správy a samosprávy v Československu v období 1918-1990 se zvláštním zřetelem na oblast pohřebnictví a správu jednotlivých typů pohřebišť. Z důvodu lepší orientace je tato kapitola rozdělena do několika podkapitol, které vždy řeší vymezený časový úsek s ohledem na právní a správní změny jednotlivých typů pohřebišť. Druhá kapitola uvádí informace o kostelu se hřbitovem u sv. Trojice od jeho počátků až do 21. století. Touto kapitolou se místy prolíná historie píseckého obecního lesního hřbitova, a to z toho důvodu, že existence a krátká koexistence těchto dvou hřbitovů mezi lety 1933-1949 ovlivňovala pohřební procesy ve městě. Třetí kapitola je popisem historie kostela a hřbitova u sv. Václava. V této kapitole je uveden proces uzavírání, rušení a následné nakládání s pohřebištěm. V poslední kapitole této práce je v krátkosti popisována historie židovské obce v Písku a následně je pozornost věnována tamějšímu židovskému hřbitovu a míře jeho devastace, která v konečném důsledku nevedla pouze ke nenahraditelné ztrátě židovských památek v podobě náhrobníků, ale bylo také především porušeno jedno ze základních pravidel židovského pohřbívání, když v roce 1988 došlo k exhumaci ostatků Richarda Weinera s následným přesunem tělesných pozůstatků na nekonfesní písecký lesní hřbitov.
