Ošetřovatelská péče o dětského pacienta se zrakovou vadou / strabismem
Abstrakt
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou ošetřovatelské péče o dětského pacienta se zrakovou vadou strabismem. Název této zrakové vady vznikl od slova strabidzein - šilhati, a to z řeckého původu. Český název pro tuto zrakovou vadu je šilhání. Pokud tato vada není v brzkém věku dítěte včas rozpoznána a diagnostikována, může v pozdějším věku dítěti způsobovat zdravotní komplikace. U opožděné léčby může zdravotní komplikace způsobovat i v dospělosti.
Prvním cílem bakalářské práce bylo zmapovat specifika ošetřovatelské péče u dětského pacientka s touto diagnostikovanou vadou, a to především u hospitalizovaných dětí. Druhým cílem bylo zmapovat úlohu sestry vedukaci dětského pacienta s diagnostikovanou zrakovou vadou/ strabismem, a to především v rámci předoperační a pooperační péče u hospitalizovaných dětí. Třetím cílem bylo zmapovat vliv onemocnění na psychické potřeby dětského pacienta se strabismem, a to tedy jednak u hospitalizovaných dětí v nemocnici a jednak u rodin s dětmi se strabismem. A posledním cílem bylo zmapovat vliv onemocnění na sociální potřeby dětského pacienta se strabismem, a to také v případě hospitalizovaných dětí v nemocnici a zároveň vliv na sociální potřeby dítěte v rodinách.
Výzkumná část byla vytvořena na základě kvalitativního šetření, a to metodou dotazování v rodinách s dětmi se strabismem a s jejich rodiči a se sestrami pracujícími na oční klinice FN Brno na pracovišti Dětské nemocnice. Sběr dat proběhl pomocí techniky hloubkových rozhovorů. Sběr dat v rodinách byl proveden osobně nebo online a hloubkové rozhovory se sestrami proběhly osobně na oddělení v nemocnici. Výsledky byly zpracovány metodou tužka a papír do kategorií a podkategorií.
Z výzkumného šetření bylo zjištěno, že v současné době je přístup v předoperační a pooperační péči velmi individuální a přizpůsoben potřebám dětských pacientů. Hospitalizace dětského pacienta se zákonným zástupcem nebo doprovodem se stává samozřejmostí dle možností oddělení. V rámci našeho setření bylo zjištěno, že specifika v rámci ošetřovatelské péče jsou nejvíce spojená s tím, že dítě po operaci nevidí, má zakryté jedno nebo obě oči. A zdravotnický personál se tak stává "očima" dítěte a veškerá
péče se následně odvíjí od toho. Dále byly zmapovány úlohy sestry v edukaci dětského pacienta, kde bylo zjištěno, jak je důležité edukovat jednak dítě, dle jeho věku, ale podstatné je edukovat i rodiče. A díky tomu je celá hospitalizace zpravidla poklidnější, protože dostatek informací mají i rodiče a vzájemná spolupráce mezi nemocničním personálem a rodiči funguje. Dále bylo potvrzeno, že malé děti se strabismem nemají problém se začleněním do kolektivu, ani jim strabismus nedělá problém ve sportovních aktivitách. Žádné dítě v rozhovorech však nedělá sport na profesionální úrovni, zde možnost omezení nelze hodnotit. Dále bylo zjištěno, že mnohdy samotný strabismus a jeho diagnostiku snáší po psychické stránce hůře rodiče než samotné děti. A závěrem bylo zjištěno, že dětem z kompenzačních pomůcek dělá nejvíce obtíže používání okluzoru. Zde je potřeba další přizpůsobení této kompenzační pomůcky dětem tak, aby byla co nejvíce vyhovující a léčba byla účinná.
Výsledky získané výzkumným šetřením lze použít k vytvoření edukačního letáku pro děti a jejich rodiče motivující je k nošení okluzoru, a i dalších kompenzačních pomůcek při strabismu. A to z důvodu, že právě v rodinách bylo zjištěno časté odmítání nošení okluzoru, anebo brýlí jako kompenzační pomůcky, popřípadě jejich sundávání.