Poruchy posturální stability u pacientů po cévní mozkové příhodě

Abstract

Bakalářská práce se zabývá vztahem mezi cévní mozkovou příhodou a posturální stabilitou i jejími poruchami, neboť u lidí, kteří onemocnění prodělali se dle Koláře (c2009) vyskytují neurologické, strukturální a funkční poruchy, které výrazně ovlivňují právě posturální stabilitu. Cílem bakalářské práce bylo sepsání základních informací o cévní mozkové příhodě a posturální stabilitě, na jejichž základě bylo možné provést praktickou část, která spočívala v terapii pomocí posturografu u 4 pacientů s poruchami posturální stability právě po tomto onemocnění. Teoretická část je rozdělena do kapitol, kde jsou popsány základní informace o CMP, rozdělení a etiologie, klinický obraz, diagnostika a vyšetřovací metody. Je zde i kapitola o posturálně-lokomočním systému, poruchách posturální stability a jejich testování. Zvlášť je v kapitole popsána počítačová dynamická posturografie firmy NeuroCom, neboť byla využita i k terapii pacientů. V jednotlivých podkapitolách jsou podrobněji popsány testy pro moduly Smart Equitest System a Balance Master System. V praktické části práce jsou zpracovány kazuistiky čtyř pacientů s poruchami stability po prodělání CMP, u kterých bylo nejprve provedeno vstupní vyšetření, které se skládalo z odebrání anamnézy, vstupního vyšetření na posturografu a kineziologického rozboru, který obsahoval informace o aktivních i pasivních rozsazích pohybu, svalové síle, tonu, stavu hlubokého a povrchového čití a taxe. Následně byla aplikována terapie na posturografu, která byla u každého pacienta zvolena individuálně na základě výsledků vstupního vyšetření. U všech pacientů se však nakonec ukázalo jako nejvíce důležitý trénink rovnoměrného rozložení hmotnosti mezi obě dolní končetiny během vykonávání úkolů, lepší vnímání celého těla a především paretické DK a plynulejší kontrola COG. Po aplikování terapie po dobu dvou měsíců bylo porovnáno vstupní a výstupní vyšetření na posturografu a vstupní a výstupní kineziologický rozbor. Na základě tohoto porovnání bylo potom možné posoudit, které testované aspekty terapie následně ovlivnila. U pacientů došlo především ke zrychlení chůze, zvýšení efektivity paretické končetiny, vyšší reakční síle na změny vnějšího prostředí, rovnoměrnějšímu rozkládání zatížení mezi obě končetiny a ke zvýšení podílu vestibulárního systému na ovlivňování posturální stability. Bakalářská práce je určená především pro studenty a odbornou veřejnost.