Problematika sebereflexivity v české próze 1. poloviny 20. století
Abstrakt
Předkládaná práce se zabývá problematikou sebereflexivity v české próze první poloviny 20. století. V první části práce jsou popsány obecné znaky sebereflexivity a vliv společenské situace na nárůst sebereflexivity. Dále se práce zabývá konceptem vypravěče a jeho osobou z různých náhledů. Následuje pohled na hrdiny. V poslední části se práce zabývá pojetím časoprostoru, zejména prolínáním roviny fikce a roviny vypravěče, dále subjektivním vnímáním hrdinů a v neposlední řadě rovinami příběhu.