ANTONÍN MARKUS - ŽIVOTOPISNÁ STUDIE
Abstrakt
Historik a archivář PhDr. Antonín Markus (1886 - 1968) zaujímá přední místo v dějinách Státního oblastního archivu v Třeboni, ale i v dějinách českého archivnictví obecně. Vídeňský rodák, který většinu svého života prožil v jihočeské Třeboni, absolvoval v roce 1910 studium dějin a pomocných věd historických na Filozofické fakultě Karlo - Ferdinandovy univerzity v Praze. Byl žákem významných českých historiků Jaroslava Golla, Josefa Pekaře a Josefa Šusty. V roce 1911 složil státní archivní zkoušku v prestižním Ústavu pro rakouský dějezpyt při vídeňské univerzitě. Do služeb knížecího schwarzenberského archivu v Třeboni Markus nastoupil v roce 1910 na Gollovo a Šustovo doporučení. V roce 1925 byl jmenován vrchním archivářem a stal se jeho přednostou. V třeboňském archivu působil až do svého nedobrovolného odchodu v roce 1945. Poprvé se výrazněji zviditelnil při provádění spisové rozluky s Rakouskem po roce 1918 a důležitou roli sehrál i při uzavření tzv. Archivní dohody v roce 1936. Byl významným českým rodopiscem, popularizátorem rodopisu a zakladatelem Rodopisné společnosti (1929). Markusova bohatá publikační činnost je zaměřena zejména na archivnictví, vědecký rodopis a ochranu památek.
Předkládaná práce se opírá o studium archivních pramenů osobní povahy, především o Markusovy dopisy a útržkovitě sepsané vzpomínky. Vlastní text bakalářské práce tvoří tři větší celky. Úvodní část podává výčet a charakteristiku využitých archivních fondů a krátké pojednání o použité literatuře. Druhá a nejobsáhlejší část, která je členěna do jednotlivých kapitol, se detailně zabývá Markusovým soukromým a profesním životem. Krátká kapitola v závěrečné části práce je věnována Markusovu vzhledu, jeho charakteristickým povahovým vlastnostem, názorům apod. Není opomenuto ani celkové zhodnocení Markusova života a díla.