Psychosociální stav pracovníků Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích

Abstract

Tato bakalářská práce se zabývá psychosociálním stavem pracovníků Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích. Teoretická část práce je zaměřena na důležitost životní etapy stáří a následné prožití smrti, její tabuizaci a mylné představy společnosti o umírání a paliativní léčbě. Popisuje koncept a cíle paliativní léčby a hospiců jako vyvedení umírajících ze slepých uliček. Práce je zaměřena na pracovníky hospice, kteří jsou vystaveni zátěžovým situacím, typickým pro doprovázení umírajících. Hospicová péče vyžaduje přístup multidisciplinárního týmu. Ten předpokládá týmovou spolupráci lékařů, zdravotních sester, ošetřovatelů, sociálních pracovníků, duchovních a počítá též se zapojením rodiny a dobrovolníků. Zátěžové situace mohou mít podstatný vliv na vznik syndromu vyhoření. Často vedou k narušení psychické rovnováhy, což se projevuje změnou prožívání, uvažování i chování. Vůči zátěžovým situacím je každý člověk jinak odolný, každý má jinou frustrační toleranci. Tato míra odolnosti závisí na intrapsychických a externích zdrojích zvládání. Léčba syndromu vyhoření není jednoduchá, a jako u každé nemoci je důležité včasné rozpoznání problému. Jeho léčba prezentuje pravidla změn v chování a konkrétní praktická opatření pro jeho potlačení. Práce obsahuje seznam protektivních zdrojů zvládání zátěžových situací, které jsou efektivně využitelné již při přípravě na budoucí pomáhající profesi. V metodologické části práce je obhájen výběr kvalitativní výzkumné strategie a případové studie. Dotazovací technikou je polostrukturované interview. Data byla získána metodou audiozáznamu. Metoda kódování mi pomohla zanalyzovat získaná data do kategoriálních a typologických trsů. Pozornost věnuji charakteristice záměrně zvoleného případu- Hospici sv. Jana N. Neumanna a šesti respondentkám, které byly vybrány kriteriální technikou. V závěru metodologické části práce je uvedena hlavní výzkumná otázka a objasněny tři vedlejší výzkumné otázky: HVO: Jaké zdroje a strategie zvládání zátěžových situací pomáhají pracovníkům hospice zachovat a posilovat jejich psychosociální stabilní stav? Cílem práce bylo: - Proniknout do hloubky problému, hledat souvislosti v pracovním a rodinném životě pomáhajících pracovnic. - Detailně rozebrat zátěžové situace, které pracovnice hospice vnímají jako zátěžové. - Věnovat pozornost zásadám psychohygieny, vnitřním a vnějším zdrojům zvládání, které pracovnice uplatňují jako prevenci syndromu vyhoření. Empirická část práce prokazuje existenci a typizaci zátěžových situací. Pracovnice záměrně uplatňují zásady psychohygieny jako prevenci syndromu vyhoření, využívají svých vnitřních a vnějších zdrojů zvládání. Výzkum přináší celistvý obraz na psychosociální stav pracovnic hospice. Poodkrývá místa, na která je vhodné se zaměřit, aby bylo dosaženo stabilního psychosociálního stavu pracovníků a následně co nejlepší kvality služeb. Výsledky mohou sloužit jako cenné informace a praktické rady pro budoucí i nynější pracovníky v pomáhajících profesích pro zachování stabilního psychosociálního stavu.