Důvody devalvace člověka zdravotnickým personálem

Abstract

Diplomová práce zkoumá důvody devalvace pacienta zdravotnickým personálem. Cílem práce je určit rizikové faktory a shrnout dosavadní poznatky o devalvačním chování v nemocničních zařízeních. Devalvační chování je chování, které snižuje vnímání osobnosti a sebedůvěru pacienta, ignoruje jeho potřeby, názory a požadavky. Stanovili jsme si v práci tři cíle. Zjistit, zda jsou pacienti devalvováni především poskytovanou přímou péčí a konkrétněji neuspokojením jejich základních biologických potřeb a zda jsou častěji oběti devalvačního chování pacienti starší 60ti let. Zaměřili jsme se na vymezení jednotlivých charakteristik a aspektů tohoto všeobecně známého rizika chování, postihující především pomáhající profese. Zásadní poznatky o daném tématu jsou uvedeny v teoretické části, která uceluje znalosti o devalvaci i evalvaci známé z dosavadních výzkumů. Průzkumné šetření bylo provedeno v kombinaci dvou metod. První bylo statistické vyjádření, ve kterém oslovený zdravotnický personál odpovídal na otázky v nestandardizovaném dotazníku. Výstupem tohoto šetření bylo zpracování odpovědí do tabulek s následným převedením do výsečových a sloupcových grafů. Druhou výzkumnou metodou byl řízený strukturovaný rozhovor s pacienty hospitalizovanými na lůžkovém oddělení. Při zpracování rozhovoru byla použita Q-metodologie a výpovědi respondentů byly shrnuty do diagramů. Stanoveny byly tři hypotézy. H1: Hospitalizovaní pacienti jsou častěji devalvováni poskytovanou přímou péčí než nevhodně vedenou komunikací zdravotnického personálu. H2: Při chybách v přímé péči vedoucích k devalvaci je více pacientům neadekvátně zajištěno uspokojení základních biologických potřeb. H3: U nemocných starších 60ti let je devalvace mnohem četnější. Provedeným výzkumem jsme zjistili, že hospitalizovaní pacienti nejsou více devalvováni přímou péčí. Avšak pokud se již pochybení v poskytované péči projeví, tak především nedostatečnou starostí a zajištěním základních potřeb nemocného. Třetí a současně poslední hypotéza neprokázala, že by u starších 60ti letých pacientů docházelo k devalvačnímu chování ve vyšší frekvenci. Přínosem této práce je zejména ucelení poznatků o devalvaci a hlubší rozpracování tohoto problému. Zároveň je zásadním zjištěním, že poskytovaná péče u lůžka nemocného zaostává v uspokojení základních potřeb, které již v roce 1943 definoval A. H. Maslow. Odkaz amerického psychologa je i v současnosti více než aktuální a neměl by být v praxi opomíjen. Celkově práce sbírá poznatky z různých českých i zahraničních zdrojů a popisuje kompletně a přehledně rizika a důsledky devalvace.