Bezdomovectví v genderové perspektivě

Abstract

Gender je často chápán coby sociální pohlaví, ukazuje na kulturně podmíněné rozdíly mezi muži a ženami. Důležitou součásti genderu jsou genderové vlastnosti neboli typické vlastnosti přisuzované mužům a ženám. Genderová identita je nabývána z kulturního prostředí společnosti, ve které daný člověk žije. Jde o rozdíly ve vlastnostech, ale i o rozdílné vnímání různých životních situací mužů a žen. Pro pojmy bezdomovec a bezdomovectví není určena přesná definice, i přesto se mnozí specialisté snaží vystihnout podstatu tohoto fenoménu. Jedním z vymezení pojmu je, že bezdomovec je osoba bez stálého bydlení nebo bez možnosti dlouhodobě užívat určité přístřeší. Přesnější vymezení lze najít v typologii ETHOS, kde jsou bezdomovci rozděleni do čtyř kategorií: bez střechy, bez bytu, v nejistém bydlení a v nevyhovujícím bydlení. Cílem výzkumu bylo zjistit základní rozdíly ve vnímání nastalé životní situace - bezdomovectví - z pohledu mužů a žen, a to především z pohledu životní dráhy, zdravotních a sociálních kontextů, vztahu k rodině, sociálních vazeb apod. Pro naplnění cíle byly stanoveny tři výzkumné otázky. První z nich zjišťovala, jakým způsobem se stali osobami bez přístřeší muži a jakým ženy. Druhá otázka se zabývala současným životem, který aspekt života bez přístřeší považují za nejproblematičtější, a třetí otázka se věnovala budoucímu životu osob bez přístřeší. Ve výzkumu byly zjištěny rozdíly ve vnímání především v první výzkumné otázce. Ženy před ztrátou domova žily s rodinou, partnerem nebo přáteli, a jejich ztráta byla příčinou odchodu na ulici. Naopak muži žili dříve sami a u většiny bylo prvotní příčinou ztráty domova propuštění ze zaměstnání. Bakalářská práce přináší poznatek, že genderová perspektiva je zajímavým pohledem na fenomén bezdomovectví, který by mohl pomoci lidem, pracujícím v přímém kontaktu s osobami bez přístřeší.