Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků ve vybraných zařízeních

Abstract

Syndrom vyhoření lze popsat jako duševní stav objevující se často u lidí pracujících s jinými lidmi, jejichž profese je na mezilidské komunikaci závislá. Tento stav ohlašuje celá řada příznaků. Člověk se cítí celkově špatně, je emocionálně, duševně i tělesně unavený. Má pocity bezmoci a beznaděje, nemá chuť do práce ani radost ze života. Tato bakalářská práce pojednává o rozsahu syndromu vyhoření u pracovníků v nízko prahových a charitativních zařízení v Táboře a Českých Budějovicích. Soustřeďuje se zejména na zmapování rozsahu syndromu vyhoření u sociálních pracovníků, na jejich současné postoje a přístupy ke své práci a ke klientům, na jejich spokojenost se sociálním systémem. Pro výzkum bylo použito kvalitativní šetření ve formě rozhovoru, které bylo doplněno dotazníkem od C. Maslach k měření syndromu vyhaslosti. Zkoumaný vzorek čítal deset sociálních pracovníků z charitativních zařízení a deset sociálních pracovníků z nízko prahových zařízení.