Etika odpovědnosti v rodinné péči

Abstract

Již ve starém Římě věděli, že rodina je základní jednotkou společnosti. Zdá se však, že postupem času svou důležitost ztrácí jak rodina, tak domácí péče o její nejstarší příbuzné. Dříve bylo běžné soužití dvou až tří generací, dnes odborníci hovoří o odklonu od rodiny a důrazu na individualitu každého člena. Cílem této bakalářské práce je především odpovědět na otázku, nakolik dnes ekonomická stránka života ovlivňuje, případně omezuje, možnosti rodinné péče o staré, nemocné a postižené. V práci byla použita metoda analýzy dokumentů s využitím techniky sekundární analýzy dat a kvantitativní metoda dotazování s použitím techniky dotazníku. Dotazníkové šetření probíhalo u 60 zaměstnanců Domova pro seniory Radkova Lhota. Předpokladem bylo, že každý z nich má v rodině nějakého seniora, o kterého se stará, nebo jednou bude muset postarat. Z výsledků výzkumu celkově vyplynulo, že lidé jsou ve většině případů schopni se o starého rodinného příslušníka postarat případně i na úkor zaměstnání jednoho člena rodiny, ale bez příspěvku na péči od státu by se neobešli. Za zmínku stojí i srovnání věkových kategorií. Nejvíce respondentů ve věku 18-25 let bydlí se svým (potenciálním) seniorem v jednom domě či bytě, péči by zvládli sami, nebo s s pomocí rodiny, ale otázkou výše příspěvku se zatím nezabývali. Naproti tomu generace ve věku 45-54 let bydlí od svého seniora 1 a více km, péči by zvládli výhradně s pomocí dalších rodinných příslušníků a současnou výši příspěvků na péči považují za vyhovující. Odpověď na otázku, která byla cílem práce, je nasnadě. Možnost rodinného pečování je vždy, když má člověk chuť pečovat a za zády mu stojí lidé, o které se v případě potřeby může opřít. Ačkoli jde společnost rychle kupředu, rodinná péče i přes snahu dřívějšího režimu nevymizela a nevymizí, naopak. Budeme se k ní vracet už proto, že jsme lidé.