Preventivní programy ve vybraných Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v Jihočeském kraji

Abstract

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež jsou službou poměrně mladou a etablující. Posláním Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež je pomoci dětem a mládeži, od 6 do 26 let, ze sociálního vyloučení a z méně podnětného prostředí prostřednictvím různých volnočasových aktivit. V teoretické části mé bakalářské práce se zabývám Nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež od jejího vzniku, přes poslání tohoto zařízení a vytyčené cíle. Větší pozornost věnuji cílové skupině, tedy dětem a mládeži, jelikož se jimi zabývá můj výzkum. Dále uvádím legislativní ukotvení zařízení a popisuji metody a intervence, které jsou zde realizovány. Do práce jsem zahrnula i faktory ovlivňující trávení volného času mládeže, jako je rodina, škola, vrstevníci nebo média. V posledním bloku teoretické části se věnuji preventivním programům a roli sociálního pracovníka v preventivních programech. V praktické části bakalářské práce zmiňuji cíl práce, kterým je popsat, jaké preventivní programy jsou realizovány ve vybraných Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v Jihočeském kraji. Dalším cílem je popsat percepci preventivních programů pravidelným účastníkem. Dále jsou zde uvedeny výzkumné otázky, které jsou: 1) Jaké jsou preventivní programy ve vybraných Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v Jihočeském kraji? 2)Vnímá uživatel preventivní programy jako přínosné nebo jako obtěžující? Pro dosažení cíle byla zvolena strategie kvalitativního výzkumu, kdy jsem použila metodu dotazování, techniku polostrukturovaného rozhovoru. Jako doplňkovou techniku jsem zvolila analýzu dat., která spočívala v analyzování dokumentů těchto zařízení. Výběrový soubor byl tvořen pravidelnými uživateli preventivních programů ve vybraných Nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež v Jihočeském kraji. Druhý výběrový soubor byl tvořen ze sociálních pracovníků, kteří v těchto zařízeních pracují. Při výběru Nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, byla důležitým kritériem existence ucelené koncepce primární prevence. Dalším kritériem byla poloha těchto zařízení, kdy jsem si určila, že každé zařízení musí působit v jiném městě Jihočeského kraje. Tímto jsem chtěla dosáhnout větší rozmanitosti preventivních programů. Nakonec jsem tedy zvolila NZDM V.I.P. z Českých Budějovic, NZDM Bouda působící ve městě Český Krumlov a NZDM Bongo, které funguje ve městě Týn nad Vltavou. Z interpretovaných výsledků výzkumu jasně vyplývá, že preventivní programy všech zařízení jsou na dobré úrovni. V rámci práce byly navrhnuty následující hypotézy: H1: Preventivní programy NZDM vycházejí spíše z potřeb uživatele, nežli z témat stanovených pracovníky. H2: Uživatelé preventivních programů v NZDM hodnotí jako přínosnější formu preventivního programu filmové večery než besedy. Z informací získaných při rozhovorech je možné získat dobrou zpětnou vazbu od klientů na pořádané preventivní programy, kterých byli účastni. Sociální pracovníci, pracující v již zmíněných zařízeních, mohou interpretaci výsledků použít při tvorbě dalších preventivních programů a snažit se je kooperovat s názory klientů. Dále mohou být výsledky dobrým zdrojem informací pro všechny poskytovatele preventivních programů.